177. Dozvěděl jsem se též, že pokud má člověk v okamžiku smrti zbožné a nábožensky zaměřené myšlenky, andělé ho v těchto myšlenkách udržují. Bylo mi také řečeno, že umírající obvykle myslí na věčný život a jen zřídka na spásu nebo štěstí. Proto je andělé v myšlenkách na věčný život udržují.

449. Byl jsem uveden do stavu necitlivosti tělesných smyslů, tedy téměř do stavu umírání. Můj vnitřní život i s myšlením však zůstal nedotčen, abych mohl pozorovat a zapamatovat si, co se se mnou děje a co se děje s těmi, kteří jsou probouzeni z mrtvých. Zpozoroval jsem, že mé tělesné dýchání bylo téměř úplně potlačeno a zůstalo mi jen vnitřní dýchání, tedy dýchání mého ducha, spojené se slabým a tichým dýcháním těla.

Nejprve bylo ustaveno spojení mezi tlukotem mého srdce a nebeským královstvím, neboť toto království je souvztažné se srdcem člověka. Spatřil jsem také anděly tohoto království, některé v dálce a dva sedící u mé hlavy. Proto mi byly odňaty veškeré mé vlastní pohnutky, zůstalo mi však myšlení a vnímání. V tomto stavu jsem zůstal několik hodin.

Duchové kolem mě se pak vzdálili, neboť se domnívali, že jsem zemřel. Ucítil jsem také sladkou vůni, jež jako by pocházela z balzamovaného těla. Přiblíží-li se totiž nebeští andělé, pak vše, co souvisí s mrtvým tělem, sladce voní, a když tuto vůni cítí duchové, nemohou se přiblížit. Tímto způsobem se také zabraňuje zlým duchům přiblížit se k duchu člověka, když je uváděn do věčného života.

Andělé, kteří seděli u mé hlavy, byli tiší; pouze sdíleli své myšlenky s mými. Pokud duch člověka jejich myšlenky přijímá, andělé vědí, že je ve stavu, kdy může být vyveden z těla. Své myšlenky se mnou sdíleli pohledem do mého obličeje - tak se totiž v nebesích sdílejí myšlenky.

Protože mi bylo ponecháno myšlení a vnímání, abych se dozvěděl a zapamatoval si, jak dochází k probouzení ze smrti, postřehl jsem, že tito andělé nejprve zkoumají mé myšlení, zda je podobné myšlení umírajících, kteří obyčejně myslí na věčný život, a že chtějí mou mysl v těchto myšlenkách udržet. Později mi bylo řečeno, že duch člověka je při umírání těla tak dlouho udržován ve svých posledních myšlenkách, až se vrátí k myšlení pocházejícímu z jeho obecné neboli vládnoucí pohnutky ve světě.

Zejména jsem pozoroval a také cítil, jak jsou hlubší prvky mé mysli (tedy mého ducha) určitým způsobem přitahovány a jakoby vytahování z těla. Bylo mi řečeno, že to činí Pán a že tím dochází ke vzkříšení.

552. It was cast to the earth, and its angels were cast out with it. This symbolically means that they were cast into the world of spirits, which is midway between heaven and hell, from which a direct conjunction is formed with people on earth.

The earth to which the dragon is said to have been cast means the world of spirits, because this world lies directly under the heavens, and when anyone is cast out of heaven, he does not sink immediately into hell, but onto the land in this world that is the nearest one beneath. For this world is midway between heaven and hell, being situated below the heavens and above the hells. More on this world may be seen in the book Heaven and Hell (London, 1758), nos. 421-535.

The people in this world all communicate directly with people on earth. The dragon and its angels consequently communicate with people caught up in falsities and their accompanying evils, owing to the heresy they have accepted regarding faith alone. The text accordingly says later in verse 12 of this chapter,

Therefore rejoice, O heavens...! Woe to the inhabitants of the earth and the sea! For the devil has come down to you, having great wrath, knowing that he has a short time." (Revelation 12:12)

We are also told in verses 13-17 that the dragon pursued the woman into the wilderness, and went off to make war with the rest of her offspring.

It should be known that in respect to his affections and consequent thoughts, everyone is present in a society with people in the world of spirits, and indirectly through them with people either in heaven or in hell. Everyone's life depends on that conjunction.