Daniel 7:13,14: Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka. A byla mu dána vláda, sláva a království. Všichni lidé všech národů a jazyků jej budou uctívat. Jeho vláda je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.

Zjevení 21:1,2,5,9,10: Já, Jan spatřil jsem nové nebe a novou zemi. A viděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe, připravené jako nevěsta ozdobená pro svého muže. A anděl se mnou promluvil slovy: „Pojď, ukážu ti nevěstu, ženu Beránkovu. “ V duchu mne odnesl na velikou a vysokou horu a ukázal mi město veliké, svatý Jeruzalém, sestupující z nebe od Boha.

Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, činím všechno nové. “ A řekl mi: „Piš, neboť tato slova jsou věrná a pravá. “

49. Genesis 1:26:

„I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“

I. Členům Nejstarší církve se Pán zjevoval jako Člověk a hovořil s nimi tváří v tvář (což bude ještě podrobně popsáno později). Z toho důvodu lidé Nejstarší církve nazývali „člověkem“ jenom samotného Pána a také všechno to, co pocházelo od Něho. Nenazývali „lidmi“ ani sami sebe, ale jenom to, o čem v sobě vnímali, že mají od Pána. Říkali, že je to „od člověka“, protože to bylo od Pána - jako všechno dobro lásky a všechny náboženské pravdy.

II. V knihách proroků jsou pojmy člověk a Syn člověka v nejvyšším smyslu užívány pro Pána, v nižším, ale stále vnitřním smyslu, je tím myšlen rozum a moudrost a také každý, kdo je v procesu znovuzrození. Například:

„Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla … Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo.“ (Jeremiáš 4:23, 25)

V následujícím úryvku je člověkem myšlen znovuzrozený člověk a v nejvyšším smyslu Pán sám jako Jediný Člověk:

„Toto praví Hospodin, Svatý Izraele, jeho tvůrce: … „Zemi jsem učinil já a člověka na ní jsem stvořil. Já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy.“ (Izajáš 45:11, 12)

III. Pán se tedy prorokům zjevoval jako člověk, jako například zde:

„A nahoře nad klenbou, kterou měly (tj. čtyři bytosti vzhledem podobné člověku) nad hlavou, bylo cosi, co vypadalo jako safírový kámen podoby trůnu, a na té podobě trůnu, nahoře na něm, bylo cosi, co vypadalo jako člověk.“ (Ezechiel 1:26)

Když Daniel spatřil Pána, nazval Ho Synem člověka, což znamená člověk:

„Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“ (Daniel 7:13-14)

IV. Pán často nazývá Sám Sebe Synem člověka neboli člověkem a předpovídá svůj příchod ve slávě, podobně jako u Daniela:

„Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.“ (Matouš 24:30)

Oblaka nebeská symbolizují doslovný smysl Slova Božího. Jeho vnitřní smysl je znázorněn velkou mocí a slávou. Ten se ve všem - celkově i do všech detailů - vztahuje výlučně k Pánu a Jeho království. V tomto vnitřním smyslu spočívá moc a sláva Písma.