705. Vnitřní smysl 7. kapitoly Genesis

Hlavním tématem této kapitoly je potopa, která zobrazuje pokušení, jež museli lidé církve zvané Noe podstoupit předtím, než mohli být znovuzrozeni. Potopa ale také zobrazuje zkázu těch, kdo znovuzrozeni být nemohli. Jak pokušení, tak zkáza jsou ve Slově Božím přirovnávány k potopě nebo záplavě a také jsou tam těmito slovy označovány. O pokušeních se mluví v Izajášovi 54:7-9,11:

Na malou chvíli jsem tě opustil, ale ve velikém slitování tě shromáždím. V návalu rozhořčení jsem před tebou na chvíli skryl svou tvář, avšak ve věčném milosrdenství se nad tebou slituji, praví tvůj vykupitel Hospodin. Vždyť je to pro mne jako při vodách Noeho, kdy jsem přísahal, že už vody Noeho nezaplaví zemi. Tak jsem přísahal, že se na tebe nerozlítím, ani že tě neokřiknu … Zkroušená, bouří zmítaná, která jsi nedošla potěšení, … (Český studijní překlad)

Tento citát mluví o církvi, která je v procesu znovuzrození a o pokušeních, jež se zde nazývají vody Noeho.

II. Pán Sám také u Lukáše 6:47-48 užívá pro pokušení výraz povodeň:

Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je? Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.

Že povodní jsou zde myšlena pokušení, může být každému zřejmé.

U Izajáše 8:7-8 se píše o zkáze:

Panovník na ně uvede vody Řeky, dravé a mnohé, krále asyrského s celou jeho slávou. I vystoupí ze všech svých řečišť a bude se valit přes všechny své břehy. Zabočí k Judovi, zaplaví jej a bude se valit dál, bude mu sahat až k hrdlu.

Asyrský král zde zobrazuje mylné předpoklady a uvažování na základě těchto předpokladů. Tento způsob uvažování ničí člověka a způsobil zkázu lidí žijících před potopou.

III. U Jeremiáše 47:2 čteme:

Toto praví Hospodin: „Hle, od severu vystupují vody a stanou se rozvodněným tokem. Zaplaví zemi se vším, co je na ní, město i ty, kdo v něm bydlí.

Tento citát hovoří o Filištíncích, kteří symbolizují lidi přijímající za své nepravdy, na jejichž základě pak přemýšlejí o duchovních záležitostech. Tento způsob uvažování zaplavuje člověka stejným způsobem jako lidi žijící před potopou.

Pokušení nebo zkáza člověka jsou v Bibli přirovnávány k potopě, záplavě, povodni apod. a těmito výrazy jsou také označeny, protože se jedná o jevy sobě navzájem podobné. Zlí duchové zaplavují člověka svými nepravdami a klamy a iniciují v něm podobný způsob myšlení. U člověka v procesu znovuzrození jsou tyto situace pokušeními, ale u člověka, který není v tomto procesu, to vede ke zkáze.