The Bible

 

Genesis 7

Study

   

1 Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.

2 Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho.

3 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi.

4 Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil.

5 Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin.

6 (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.)

7 A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy.

8 Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi,

9 Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé.

10 Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi.

11 Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou.

12 I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.

13 Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu.

14 Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má,

15 Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života.

16 A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm.

17 A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země.

18 Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.

19 A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem.

20 Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory.

21 I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.

22 Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo.

23 A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu.

24 I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #705

Study this Passage

  
/ 10837  
  

705. Vnitřní smysl 7. kapitoly Genesis

Hlavním tématem této kapitoly je potopa, která zobrazuje pokušení, jež museli lidé církve zvané Noe podstoupit předtím, než mohli být znovuzrozeni. Potopa ale také zobrazuje zkázu těch, kdo znovuzrozeni být nemohli. Jak pokušení, tak zkáza jsou ve Slově Božím přirovnávány k potopě nebo záplavě a také jsou tam těmito slovy označovány. O pokušeních se mluví v Izajášovi 54:7-9,11:

Na malou chvíli jsem tě opustil, ale ve velikém slitování tě shromáždím. V návalu rozhořčení jsem před tebou na chvíli skryl svou tvář, avšak ve věčném milosrdenství se nad tebou slituji, praví tvůj vykupitel Hospodin. Vždyť je to pro mne jako při vodách Noeho, kdy jsem přísahal, že už vody Noeho nezaplaví zemi. Tak jsem přísahal, že se na tebe nerozlítím, ani že tě neokřiknu … Zkroušená, bouří zmítaná, která jsi nedošla potěšení, … (Český studijní překlad)

Tento citát mluví o církvi, která je v procesu znovuzrození a o pokušeních, jež se zde nazývají vody Noeho.

II. Pán Sám také u Lukáše 6:47-48 užívá pro pokušení výraz povodeň:

Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je? Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.

Že povodní jsou zde myšlena pokušení, může být každému zřejmé.

U Izajáše 8:7-8 se píše o zkáze:

Panovník na ně uvede vody Řeky, dravé a mnohé, krále asyrského s celou jeho slávou. I vystoupí ze všech svých řečišť a bude se valit přes všechny své břehy. Zabočí k Judovi, zaplaví jej a bude se valit dál, bude mu sahat až k hrdlu.

Asyrský král zde zobrazuje mylné předpoklady a uvažování na základě těchto předpokladů. Tento způsob uvažování ničí člověka a způsobil zkázu lidí žijících před potopou.

III. U Jeremiáše 47:2 čteme:

Toto praví Hospodin: „Hle, od severu vystupují vody a stanou se rozvodněným tokem. Zaplaví zemi se vším, co je na ní, město i ty, kdo v něm bydlí.

Tento citát hovoří o Filištíncích, kteří symbolizují lidi přijímající za své nepravdy, na jejichž základě pak přemýšlejí o duchovních záležitostech. Tento způsob uvažování zaplavuje člověka stejným způsobem jako lidi žijící před potopou.

Pokušení nebo zkáza člověka jsou v Bibli přirovnávány k potopě, záplavě, povodni apod. a těmito výrazy jsou také označeny, protože se jedná o jevy sobě navzájem podobné. Zlí duchové zaplavují člověka svými nepravdami a klamy a iniciují v něm podobný způsob myšlení. U člověka v procesu znovuzrození jsou tyto situace pokušeními, ale u člověka, který není v tomto procesu, to vede ke zkáze.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6