635. To, co bylo řečeno v minulém a v tomto verši, znamená, že ke konci církve, která existovala před potopou, bylo zničeno porozumění pravdě i vůle k dobru. Většině lidí žijících v této době před potopou, tedy lidí, kteří byli plni sebeklamů a scestných žádostí, nezůstala ani stopa po těchto schopnostech. Ti však, kteří patřili k církvi Noe, měli stále základy duchovního života. Ty jim ale nemohly pomoci k navrácení schopností porozumět pravdě a chtít konat dobro. Stačily ovšem k tomu, aby jim umožnily přístup k racionální pravdě a přírodnímu dobru.

To, jaká je přirozenost člověka, určuje, jakým způsobem mohou základy duchovního života působit. Prostřednictvím základů duchovního života mohli být tito lidé znovuzrozeni. Sebeklamy neblokují ani nepohlcují působení Pána, jež se realizuje prostřednictvím základů duchovního života. Když jsou však falešné představy zakořeněné, brání veškerému působení Pána a pokud nejsou odstraněny, člověk nemůže být znovuzrozen. Na toto téma bude z Boží milosti uvedeno více později (viz č. 660-661, 792-806).