103. Přítomnost Slova u starých je zjevná z knih Mojžíšových, který se o něm zmiňuje a čerpá z něj některé věci (4. Mojž 21:14-15, 27-30): historické části tohoto Slova nesly název Boje Hospodinovy a jeho prorocké části se nazývaly Výpovědi. Z historické části tohoto Slova Mojžíš převzal následující:

„Protož praví se v knize bojů Hospodinových, že proti Vahebovi u vichřici bojoval, a proti potokům Arnon. Nebo tok těch potoků, kterýž se nachyluje ku položení Ar, ten jde vedlé pomezí Moábského.” (4. Mojž 21:14-15)

Boje Hospodinovy v tomto Slově stejně jako v našem znamenaly a popisovaly boje Pána s peklem a jeho vítězství nad ním, když Pán přijde na svět. Stejné boje má na zřeteli a popisuje je řada pasáží v historických částech našeho Slova, jako jsou Jozuovy války s národy kananejské země, a knihy o soudcích a králích Izraele. Z prorockých částí Slova vyňal Mojžíš následující:

„Protož říkávali v přísloví: Poďte do Ezebon, aby vystaveno bylo a vzděláno město Seonovo. Nebo oheň vyšel z Ezebon, a plamen z města Seon, i spálil Ar Moábských a obyvatele výsosti Arnon. Běda tobě Moáb, zahynuls lide Chámos: dal syny své v utíkání, a dcery své v zajetí králi Amorejskému Seonovi. A království jejich zahynulo od Ezebon až do Dibon, a vyhladili jsme je až do Nofe, kteréž jest až k Medaba.” (4. Mojž 21:27-30)

Překladatelé to převádějí jako výroky skladatelů přísloví, lze je však nazvat jedině jako Zvěstovatele (Enunciatores) nebo Prorocké výpovědi (Enunciata Prophetica): tak to vyplývá i z významu slova Moschalim (m°shalim) v hebrejštině, které označuje nejen přísloví, ale také prorocké výpovědi - jako ve 4. knize Mojžíšově, 23:7, 18; 24:3, 15, kde je psáno, že Balám vyřkl své zvěstování, které bylo prorocké a také vypovídalo o Pánu. Jeho zvěstování se v jednotném čísle nazývá Maschal (mashal). Uvažme také, že místa, která z nich Mojžíš vybral, nejsou přísloví, ale proroctví. Že staré Slovo, podobně jako naše, bylo božské a vzniklo z božské inspirace, jasně vyplývá z následujícího místa u Jeremiáše, kde se objevují téměř stejná slova:

„Oheň vyjde z Ezebon, a plamen z prostřed Seon, a zžíře kout Moábův a vrch hlavy těch, kteříž jen bouří. Běda tobě, Moábe, zahyneť lid Chámosův: nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí, i dcery tvé do zajetí.” (Jeremiáše 48:45-46)

Kromě těchto knih se David a Jozue zmiňují rovněž o prorocké knize starého Slova, zvané Kniha Jašar nebo také Kniha Upřímého. Tak u Davida:

„Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho, přikázav však, aby synové Judovi učeni byli stříleti z Lukáš , jakož psáno v knize Upřímého.” (2. Sam. 1:17-18),

a u Jozue:

„Řekl (Jozue): Slunce v Gabaon zastav se, a měsíc v údolí Aialon. ...Zdali není toho napsáno v knize Upřímého?” (Joz. 10:12-13)

Nadto mi bylo řečeno, že prvních pět kapitol 1. knihy Mojžíšovy se v tomto starém Slově objevuje v úplnosti až do posledního slůvka.