The Bible

 

Genesis 5

Study

   

1 Tato jest kniha rodů Adamových. V ten den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho.

2 Muže a ženu stvořil je a požehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v ten den, když stvořeni jsou.

3 Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set.

4 I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery.

5 A tak bylo všech dnů Adamových, v kterýchž byl živ, devět set a třidceti let, i umřel.

6 Set pak byl ve stu a pěti letech, když zplodil Enosa.

7 A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let, a plodil syny a dcery.

8 I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel.

9 Byl pak Enos v devadesáti letech, když zplodil Kainana.

10 A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnácte let, a plodil syny a dcery.

11 I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel.

12 Kainan pak byl v sedmdesáti letech, když zplodil Mahalaleele.

13 A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřidceti let, a plodil syny a dcery.

14 I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel.

15 Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Járeda.

16 A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třidceti let, a plodil syny a dcery.

17 I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel.

18 Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech, když zplodil Enocha.

19 A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let, a plodil syny a dcery.

20 I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě, i umřel.

21 Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Matuzaléma.

22 A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let, a plodil syny a dcery.

23 I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let.

24 A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh.

25 Matuzalém pak byl ve stu osmdesáti sedmi letech, když zplodil Lámecha.

26 A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě, a plodil syny a dcery.

27 I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let, i umřel.

28 Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, když zplodil syna,

29 Jehož jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho,od práce rukou našich, kterouž máme s zemí, jížto zlořečil Hospodin.

30 A živ byl Lámech potom, když zplodil Noé, pět set devadesáte a pět let, a plodil syny a dcery.

31 I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel.

32 A když byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta.

   

From Swedenborg's Works

 

O Písmu svatém #103

Study this Passage

  
/ 118  
  

103. Přítomnost Slova u starých je zjevná z knih Mojžíšových, který se o něm zmiňuje a čerpá z něj některé věci (4. Mojž 21:14-15, 27-30): historické části tohoto Slova nesly název Boje Hospodinovy a jeho prorocké části se nazývaly Výpovědi. Z historické části tohoto Slova Mojžíš převzal následující:

„Protož praví se v knize bojů Hospodinových, že proti Vahebovi u vichřici bojoval, a proti potokům Arnon. Nebo tok těch potoků, kterýž se nachyluje ku položení Ar, ten jde vedlé pomezí Moábského.” (4. Mojž 21:14-15)

Boje Hospodinovy v tomto Slově stejně jako v našem znamenaly a popisovaly boje Pána s peklem a jeho vítězství nad ním, když Pán přijde na svět. Stejné boje má na zřeteli a popisuje je řada pasáží v historických částech našeho Slova, jako jsou Jozuovy války s národy kananejské země, a knihy o soudcích a králích Izraele. Z prorockých částí Slova vyňal Mojžíš následující:

„Protož říkávali v přísloví: Poďte do Ezebon, aby vystaveno bylo a vzděláno město Seonovo. Nebo oheň vyšel z Ezebon, a plamen z města Seon, i spálil Ar Moábských a obyvatele výsosti Arnon. Běda tobě Moáb, zahynuls lide Chámos: dal syny své v utíkání, a dcery své v zajetí králi Amorejskému Seonovi. A království jejich zahynulo od Ezebon až do Dibon, a vyhladili jsme je až do Nofe, kteréž jest až k Medaba.” (4. Mojž 21:27-30)

Překladatelé to převádějí jako výroky skladatelů přísloví, lze je však nazvat jedině jako Zvěstovatele (Enunciatores) nebo Prorocké výpovědi (Enunciata Prophetica): tak to vyplývá i z významu slova Moschalim (m°shalim) v hebrejštině, které označuje nejen přísloví, ale také prorocké výpovědi - jako ve 4. knize Mojžíšově, 23:7, 18; 24:3, 15, kde je psáno, že Balám vyřkl své zvěstování, které bylo prorocké a také vypovídalo o Pánu. Jeho zvěstování se v jednotném čísle nazývá Maschal (mashal). Uvažme také, že místa, která z nich Mojžíš vybral, nejsou přísloví, ale proroctví. Že staré Slovo, podobně jako naše, bylo božské a vzniklo z božské inspirace, jasně vyplývá z následujícího místa u Jeremiáše, kde se objevují téměř stejná slova:

„Oheň vyjde z Ezebon, a plamen z prostřed Seon, a zžíře kout Moábův a vrch hlavy těch, kteříž jen bouří. Běda tobě, Moábe, zahyneť lid Chámosův: nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí, i dcery tvé do zajetí.” (Jeremiáše 48:45-46)

Kromě těchto knih se David a Jozue zmiňují rovněž o prorocké knize starého Slova, zvané Kniha Jašar nebo také Kniha Upřímého. Tak u Davida:

„Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho, přikázav však, aby synové Judovi učeni byli stříleti z Lukáš , jakož psáno v knize Upřímého.” (2. Sam. 1:17-18),

a u Jozue:

„Řekl (Jozue): Slunce v Gabaon zastav se, a měsíc v údolí Aialon. ...Zdali není toho napsáno v knize Upřímého?” (Joz. 10:12-13)

Nadto mi bylo řečeno, že prvních pět kapitol 1. knihy Mojžíšovy se v tomto starém Slově objevuje v úplnosti až do posledního slůvka.

  
/ 118  
  

Many thanks to Lenka Valešová for her permission to use her translation on this site.