268. Slovo země - ve smyslu půda - symbolizuje vnějšího člověka, což je patrné z toho, co bylo dříve řečeno (viz č. 90) o zemi, půdě a poli. Člověk, který je v procesu znovuzrození, není již nazýván země, ale půda, protože je do něho zaseto nebeské semeno. Je přirovnáván k půdě a zván půda na různých místech v Písmu. Semena dobra a pravdy jsou zaseta do vnějšího člověka, tj. do jeho náklonností a paměti, a ne do vnitřního člověka. Ve vnitřním člověku totiž není nic, co by bylo člověkovo vlastní, to je pouze ve vnějším člověku. Ve vnitřním člověku jsou uložena dobra a pravdy. Jestliže nejsou patrná, znamená to, že je člověk příliš zaměřený na světské či tělesné záležitosti. Dobra a pravdy Pán ukládá do vnitřního člověka tak, že o tom člověk neví. Tyto pravdy a dobra nevycházejí napovrch, dokud vnější člověk jakoby neodumře, což se obvykle děje při pokušeních, neštěstích, nemocech a v hodině smrti.

Racionální úroveň naší mysli patří také k vnějšímu člověku (viz č. 118) a je jakýmsi prostředníkem mezi vnitřním a vnějším člověkem, protože vnitřní člověk jedná na vnější tělesné úrovni pomocí racionální mysli. Jestliže ale bude racionální mysl souhlasit, oddělí vnějšího člověka od vnitřního natolik, že už nebudeme vědět, že existuje nějaký vnitřní člověk a tudíž rozum a moudrost, jež přísluší vnitřnímu člověku.