The Bible

 

Genesis 3

Study

   

1 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?

2 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;

3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.

4 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!

5 Ale Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.

7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.

9 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?

10 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.

11 I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?

12 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.

13 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.

14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.

15 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

16 Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

17 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.

18 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.

19 V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.

21 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.

22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.

23 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.

24 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #268

Study this Passage

  
/ 10837  
  

268. Slovo země - ve smyslu půda - symbolizuje vnějšího člověka, což je patrné z toho, co bylo dříve řečeno (viz č. 90) o zemi, půdě a poli. Člověk, který je v procesu znovuzrození, není již nazýván země, ale půda, protože je do něho zaseto nebeské semeno. Je přirovnáván k půdě a zván půda na různých místech v Písmu. Semena dobra a pravdy jsou zaseta do vnějšího člověka, tj. do jeho náklonností a paměti, a ne do vnitřního člověka. Ve vnitřním člověku totiž není nic, co by bylo člověkovo vlastní, to je pouze ve vnějším člověku. Ve vnitřním člověku jsou uložena dobra a pravdy. Jestliže nejsou patrná, znamená to, že je člověk příliš zaměřený na světské či tělesné záležitosti. Dobra a pravdy Pán ukládá do vnitřního člověka tak, že o tom člověk neví. Tyto pravdy a dobra nevycházejí napovrch, dokud vnější člověk jakoby neodumře, což se obvykle děje při pokušeních, neštěstích, nemocech a v hodině smrti.

Racionální úroveň naší mysli patří také k vnějšímu člověku (viz č. 118) a je jakýmsi prostředníkem mezi vnitřním a vnějším člověkem, protože vnitřní člověk jedná na vnější tělesné úrovni pomocí racionální mysli. Jestliže ale bude racionální mysl souhlasit, oddělí vnějšího člověka od vnitřního natolik, že už nebudeme vědět, že existuje nějaký vnitřní člověk a tudíž rozum a moudrost, jež přísluší vnitřnímu člověku.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6