149. I. V Písmu je jako kost označeno nejvlastnější člověkovo Já a samozřejmě také člověkovo Já oživené Pánem, jak se píše u Izajáše:\n\n„A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem.“ (Izajáš 58:11, Český studijní překlad)

„Uvidíte to a vaše srdce se rozveselí, vaše kosti budou pučet jako mladá tráva.“ (Izajáš 66:14)

žalmu 35:10 říká:\n\n„Každá kost ve mně řekne:

„Hospodine, kdo je tobě roven?“

Ještě zřetelnější je to u Ezechiela, který mluví o tom, že Pán oživí kosti:

„Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí… Tu mi řekl: ,Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo!´ Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem:

„Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete.“ (Ezechiel 35:10)

II. Člověkovo Já, když je na ně patřeno z nebe, vypadá jako něco, co je zcela kostnaté, neživé a velmi ošklivé - samo o sobě je tedy duchovně mrtvé. Je-li však oživeno Pánem, vypadá jako maso. Člověkovo Já je pouze mrtvá hmota, ačkoli jemu samotnému se jeví jako něco důležitého, nebo spíš jako něco, co je ze všeho nejdůležitější. Cokoli je v člověku živé, je od Pána, a pokud by člověk byl odpojen od tohoto zdroje života, padl by jako kámen k zemi mrtev. Člověk je totiž pouze příjemcem života. Podle toho, jaký je tento příjemce, taková je hlavní náklonnost jeho života.

Pán Sám má Svoje vlastní Já. Svým vlastním Já vykoupil člověka a Svým vlastním Já ho spasí. Pánovo Já je život a z Jeho Já je člověkovo Já, které je samo o sobě mrtvé, oživováno. Pánovo Já je zmíněno u Lukáše 24:31:\n\n„… duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“

Další zmínka je ve 2. Mojžíšově 12:46:\n\n„Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi:

„Toto je nařízení o hodu beránka:… žádnou jeho kost nezlámete.“