The Bible

 

Genesis 2

Study

   

1 A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich.

2 A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal.

3 I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.

4 Tiť jsou rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe),

5 I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi.

6 A aniž pára vystupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země.

7 I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.

8 Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil.

9 A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého.

10 (A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní řeky.

11 Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato.

12 A zlato země té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin.

13 Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus.

14 A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates).

15 Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej dělal a ostříhal ho.

16 I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš;

17 Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš.

18 Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla.

19 (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla.

20 I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.)

21 Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem.

22 A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi.

23 I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.

24 Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.

25 Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #149

Study this Passage

  
/ 10837  
  

149. I. V Písmu je jako kost označeno nejvlastnější člověkovo Já a samozřejmě také člověkovo Já oživené Pánem, jak se píše u Izajáše:\n\n„A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem.“ (Izajáš 58:11, Český studijní překlad)

„Uvidíte to a vaše srdce se rozveselí, vaše kosti budou pučet jako mladá tráva.“ (Izajáš 66:14)

žalmu 35:10 říká:\n\n„Každá kost ve mně řekne:

„Hospodine, kdo je tobě roven?“

Ještě zřetelnější je to u Ezechiela, který mluví o tom, že Pán oživí kosti:

„Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí… Tu mi řekl: ,Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo!´ Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem:

„Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete.“ (Ezechiel 35:10)

II. Člověkovo Já, když je na ně patřeno z nebe, vypadá jako něco, co je zcela kostnaté, neživé a velmi ošklivé - samo o sobě je tedy duchovně mrtvé. Je-li však oživeno Pánem, vypadá jako maso. Člověkovo Já je pouze mrtvá hmota, ačkoli jemu samotnému se jeví jako něco důležitého, nebo spíš jako něco, co je ze všeho nejdůležitější. Cokoli je v člověku živé, je od Pána, a pokud by člověk byl odpojen od tohoto zdroje života, padl by jako kámen k zemi mrtev. Člověk je totiž pouze příjemcem života. Podle toho, jaký je tento příjemce, taková je hlavní náklonnost jeho života.

Pán Sám má Svoje vlastní Já. Svým vlastním Já vykoupil člověka a Svým vlastním Já ho spasí. Pánovo Já je život a z Jeho Já je člověkovo Já, které je samo o sobě mrtvé, oživováno. Pánovo Já je zmíněno u Lukáše 24:31:\n\n„… duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“

Další zmínka je ve 2. Mojžíšově 12:46:\n\n„Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi:

„Toto je nařízení o hodu beránka:… žádnou jeho kost nezlámete.“

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6