97. Mimo to je třeba vědět, že doslovný smysl Slova je strážcem ryzí pravdy, která v něm leží skryta: strážcem je proto, že může být nahlížen z té či oné stránky a podle ní také vykládán, přesto však jeho niternost nelze porušit ani na ní spáchat násilí. Doslovnému smyslu nepůsobí žádnou škodu, pokud jej někdo chápe tak a někdo jiný jinak: škodí mu však, jestliže někdo převrací božskou Pravdu, jež leží uvnitř něj, protože to působí násilí na Slovu. Před tím jako stráž ochraňuje doslovný smysl: tato stráž je účinná u těch, kdo žijí v klamech ze svého náboženství, ale neutvrzují se v nich, protože tito lidé nečiní Slovu žádné násilí. Tato stráž má předobraz v cherubínech a jejich pomocí je také ve Slově popisována. Označují ji cherubíni postavení u vchodu do zahrady Eden poté, co byli Adam a jeho žena vyhnáni, jak o tom čteme:

„A tak vyhnal (Hospodin Bůh) člověka a osadil zahradu Eden cherubiny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.” (1. Mojž 3:24)

Cherubíni znamenají stráž: cesta k stromu života znamená přístup k Pánu, který lidem prostředkovalo Slovo: meč plamenný blýskající se znamená božskou Pravdu v poslední mezi (tedy jako Slovo ve svém doslovném smyslu), která se může blýskat na všechny strany. Totéž je míněno slovy:

„...na slitovnici uděláte cherubíny na obou koncích jejich. ...Dáš pak slitovnici svrchu na truhlu (svědectví).” (2. Mojž 25:18-21)

Poněvadž toto bylo předznamenáno cherubíny, Hospodin mluvil s Mojžíšem „z prostředku dvou cherubínů”. (2. Mojž 25:22: 4. Mojž 7:89)

To, že Pán nepromlouvá k člověku jinak než v plnosti a že Slovo v doslovném smyslu je božská Pravda ve své plnosti, jsme uvedli výše (č. 37-49). Proto tedy Pán mluvil s Mojžíšem z prostředku dvou cherubínů.

Jiný není ani význam cherubínů na oponě a čalounech svatostánku (2. Mojž 26:1, 3), protože opony a čalouny svatostánku představovaly poslední věci nebe a církve, a tedy i Slova, jak jsme vyložili výše (č. 46). Vůbec se neliší ani význam cherubínů „u prostřed domu vnitřního” chrámu v Jeruzalémě (1. Král 6:23-28) řezeb cherubínů na stěnách a dveřích chrámu (verše 29, 32, 35) nebo cherubínů v novém chrámu (Ezechiel 41:18-20), jak rovněž můžeme vidět výše. Jelikož cherubíni byli obrazem stráže ustavené proto, aby Pán, nebe a božská Pravda, jak je obsažena ve Slově, nebyli přístupni bezprostředně, ale jen prostřednictvím posledních věcí, je řečeno o králi Tyrském:

„Ty, jenž zapečeťuješ summy, plný moudrosti a nejkrásnější, v Eden, zahradě boží, byl jsi, všelijaké drahé kamení přikrývalo tě ...: ty jsi cherubem od pomazání, jakž jsem tě za ochránce představil. ...Pročež zahubím tě, a vyhladím z hory Boží, ó cherube ochránce, z prostřed kamenů ohnivých.” (Ezechiel 28:12-14, 16)

Tyrus označuje církev vzhledem k poznání pravdy a dobra, a proto jeho král označuje Slovo, v němž jsou tyto znalosti a z něhož pocházejí. Je zřejmé, že Slovo ve svém posledním stupni, tedy v doslovném smyslu je zde označeno obrazem tohoto krále: a také že obrazem stráže je cherub, neboť je řečeno ty, jenž zapečeťuješ summy: všelijaké drahé kamení přikrývalo tě, a rovněž ó cherube ochránce. Skutečnost, že drahé kamení zmíněné v této pasáži znamená pravdy doslovného smyslu Slova, můžeme nahlédnout výše (č. 45). Protože tedy cherubové označují poslední mez božské Pravdy jako stráž, praví se u Davida:

„Nakloniv (Hospodin) nebes, sstoupil: ...a sedě na cherubínu, letěl.” (Žalmy 18:9-10)

„Ó pastýři Izraelský, ...kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se.” (Žalmy 80:1)

„Hospodin ...sedí nad cherubíny.” (Žalmy 90:1)

Letět na cherubínech a sedět na nich znamená na posledním smyslu Slova. Božská Pravda ve Slově a její podoba je popsána pomocí cherubů u Ezechiela v 1., 9. a 10. kapitole. Nikdo kromě toho, komu byl otevřen duchovní smysl, však nemůže vědět, co znamenají některé podrobnosti tohoto popisu: bylo mi proto odhaleno, co ve stručnosti znamenají věci napsané o cherubech v 1. kapitole Ezechiela, tedy následující:

Ve verši 4. je popsána vnější božská sféra Slova;

Ta je zobrazena jako člověk (5. verš);

a spojena s duchovními a nebeskými skutečnostmi ( 6. verš);

Přirozenost Slova a její podoba (7. verš);

Duchovnost a nebeskost slova spojená s jeho přirozeností a jejich podoby (8-9. verš);

Božská Láska k dobru a pravdě, nebeská, duchovní a přirozená, každá zvlášť a rovněž společně (verše 10-11);

Všechny hledí k jednomu cíli (12. verš);

Okruh Slova utvářený božským Dobrem a božskou Pravdou Páně, na nichž se zakládá život Slova (verše 13-14);

Učení o dobru a pravdě ve Slovu a ze Slova (verše 15-21);

Božství Páně nad Slovem a v něm (verše 22-23);

Božství Páně ze Slova (verše 24-25);

Pán je nad nebesy (26. verš);

V Pánu jsou božská Láska a božská Moudrost (verše 27-28).

Tento souhrn byl porovnán se Slovem v nebi a souhlasí s ním.