177. Dozvěděl jsem se též, že pokud má člověk v okamžiku smrti zbožné a nábožensky zaměřené myšlenky, andělé ho v těchto myšlenkách udržují. Bylo mi také řečeno, že umírající obvykle myslí na věčný život a jen zřídka na spásu nebo štěstí. Proto je andělé v myšlenkách na věčný život udržují.

449. Byl jsem uveden do stavu necitlivosti tělesných smyslů, tedy téměř do stavu umírání. Můj vnitřní život i s myšlením však zůstal nedotčen, abych mohl pozorovat a zapamatovat si, co se se mnou děje a co se děje s těmi, kteří jsou probouzeni z mrtvých. Zpozoroval jsem, že mé tělesné dýchání bylo téměř úplně potlačeno a zůstalo mi jen vnitřní dýchání, tedy dýchání mého ducha, spojené se slabým a tichým dýcháním těla.

Nejprve bylo ustaveno spojení mezi tlukotem mého srdce a nebeským královstvím, neboť toto království je souvztažné se srdcem člověka. Spatřil jsem také anděly tohoto království, některé v dálce a dva sedící u mé hlavy. Proto mi byly odňaty veškeré mé vlastní pohnutky, zůstalo mi však myšlení a vnímání. V tomto stavu jsem zůstal několik hodin.

Duchové kolem mě se pak vzdálili, neboť se domnívali, že jsem zemřel. Ucítil jsem také sladkou vůni, jež jako by pocházela z balzamovaného těla. Přiblíží-li se totiž nebeští andělé, pak vše, co souvisí s mrtvým tělem, sladce voní, a když tuto vůni cítí duchové, nemohou se přiblížit. Tímto způsobem se také zabraňuje zlým duchům přiblížit se k duchu člověka, když je uváděn do věčného života.

Andělé, kteří seděli u mé hlavy, byli tiší; pouze sdíleli své myšlenky s mými. Pokud duch člověka jejich myšlenky přijímá, andělé vědí, že je ve stavu, kdy může být vyveden z těla. Své myšlenky se mnou sdíleli pohledem do mého obličeje - tak se totiž v nebesích sdílejí myšlenky.

Protože mi bylo ponecháno myšlení a vnímání, abych se dozvěděl a zapamatoval si, jak dochází k probouzení ze smrti, postřehl jsem, že tito andělé nejprve zkoumají mé myšlení, zda je podobné myšlení umírajících, kteří obyčejně myslí na věčný život, a že chtějí mou mysl v těchto myšlenkách udržet. Později mi bylo řečeno, že duch člověka je při umírání těla tak dlouho udržován ve svých posledních myšlenkách, až se vrátí k myšlení pocházejícímu z jeho obecné neboli vládnoucí pohnutky ve světě.

Zejména jsem pozoroval a také cítil, jak jsou hlubší prvky mé mysli (tedy mého ducha) určitým způsobem přitahovány a jakoby vytahování z těla. Bylo mi řečeno, že to činí Pán a že tím dochází ke vzkříšení.

548. Chci se zmínit i o tom, jak se to děje. Když člověk vstupuje do druhého života, přijmou ho nejprve andělé, kteří mu prokazují nejrůznější služby a rozmlouvají s ním o Pánu, nebi a životě andělů a poučují ho o dobru a pravdě. Pokud však člověk, nyní duch, je takový, že ve světě tyto věci znal, avšak v srdci je popíral nebo jimi opovrhoval, pak se po chvíli rozmlouvání zatouží vzdálit a snaží se odejít pryč. Jakmile si toho andělé všimnou, opustí ho. Když se člověk takto několikrát setká s různými duchy, nakonec se přidruží k těm, kteří žijí v podobném zlu jako on sám (viz výše odst. 445-452). Když se tak stane, odvrátí se od Pána a obrátí se obličejem k peklu, s nímž byl ve světě spojen a v němž žijí ti, kdo milují podobné zlo jako on.

Z toho vysvítá, že Pán k sobě vede každého ducha prostřednictvím andělů a také vlivu z nebe, avšak duchové žijící ve zlu se tomu vzpírají tak usilovně, že se od Pána téměř odtrhují. Jejich zlo, a tedy i peklo, je přitahuje jako lano; a jelikož jsou přitahováni a oni se tomu chtějí z lásky ke zlu poddat, je zřejmé, že se vrhají do pekla dobrovolně.

Tomu lidé ve světě pro svou představu o pekle těžko uvěří. Dokonce se to tak nejeví ani lidem v druhém životě. Jinak se to jeví těm, kdo jsou mimo peklo, avšak jinak těm, kteří se do pekla vrhají. Ti se tam totiž ubírají dobrovolně; a ti, kteří tak činí z vášnivé lásky ke zlu, vypadají, jako by tam byli vrženi hlavou dolů a nohama vzhůru. Proto se to zdánlivě jeví tak, jako by byli do pekla svrženi Božskou silou (více o tom v odst. 574).

Z toho nyní vidíme, že Pán nikoho neuvrhuje do pekla, ale každý se tam vrhá sám - nejen za svého života v tomto světě, ale i po smrti, když přijde mezi duchy.