1. První kniha Mojžíšova (Genesis)

Z doslovného významu Starého zákona nemůže nikdo poznat, že tato část Bible obsahuje hluboká tajemství nebe. Starý zákon jako celek i jeho jednotlivé detaily se vztahují k Pánu, nebi, církvi, víře a ke všemu, co s tím souvisí. Z doslovného textu však nikdo nepochopí nic jiného než to, že se vše ve Starém zákoně týká pouze vnějších obřadů a předpisů židovské církve. Všude v Písmu svatém je však skrytý význam (tzv. vnitřní smysl), který není nikde v doslovném textu patrný. Pouze na několika málo místech Ježíš tento vnitřní smysl svým učedníkům odhalil a vysvětlil - například že oběti představují Pána; země Kanaán a Jeruzalém že znamenají nebe, proto se jim také říká nebeský Kanaán a nebeský Jeruzalém a stejný význam má i slovo ráj. (Pozn. překl.: Skrytý význam neboli vnitřní smysl má většina knih Starého zákona - 5 knih Mojžíšových, Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, Žalmy a všechny knihy proroků, z Nového zákona pak evangelia a Zjevení Janovo.)

65. Někteří lidé byli vzati do vstupní haly nebe zrovna tehdy, když jsem si četl ve Slově Božím a odtamtud se mnou hovořili. Řekli, že nerozumějí ani jedinému slovu či dokonce písmenu z toho, co čtu, vnímají však to, co tato slova a písmena reprezentují ve vnitřním smyslu. A to je prý tak krásné a tak hluboce to na ně působí, že to nazvali Slávou.

9. Slovo obsahuje duchovní smysl, označovaný jako vnitřní

Nikdo nemůže vědět, co to je duchovní neboli vnitřní smysl Slova, neví-li, co to je souvztažnost (č. 2895, 4322). Celý přírodní svět jako celek i každá jednotlivost, včetně těch nejnepatrnějších detailů, jsou v souvztažnosti s duchovními skutečnostmi, a proto je označují (2890-2893, 2987-3003, 3213-3227), [1886-1889]. Duchovní skutečnosti, se kterými jsou přírodní skutečnosti v souvztažnosti, nabývají v přírodním stupni novou formu, takže zde nemohou být rozpoznány (č. 1887, 2395, 8920). Téměř nikdo neví, kde je ve Slovu jeho Božskost, přestože ta sídlí v jeho vnitřním a duchovním smyslu, o němž se dnes neví ani to, že existuje (č. 2899, 4989). Mystický charakter Slova pochází z jeho vnitřního neboli duchovního smyslu, ve kterém se hovoří o Pánu, o oslavení Jeho Lidství, o Jeho království a církvi, a nikoli o přírodních věcech světa (č.4923). Prorocké části Slova jsou na mnoha místech nepochopitelné, a bez vnitřního smyslu by proto nebyly k žádnému užitku; ukázáno na příkladech (č. 2608, 8020, 8398). Například co znamená bílý kůň ve Zjevení (č.2760 a dále). Co znamenají klíče nebeského království dané Petrovi (viz předmluva k 22. kapitole 1. knihy Mojžíšovy a č.9410). Co znamenají tělo, krev, chléb a víno ve svatém přijímání (č.8682). Co Jákobovo proroctví o jeho synech (Genesis 19, č. 6306, 6333-6465). Co mnohá proroctví o Judovi a Izraeli, jež nelze vztáhnout na tento národ a která v doslovném smyslu vzájemně nesouhlasí (č. 6333, 6361, 6415, 6438, 6444), kromě mnoha dalších případů (č.2608). Dále o souvztažnostech viz dílo Nebe a peklo (č. 87-102, 103-115, 303-310).

O vnitřním neboli duchovním smyslu Slova všeobecně (č. 1767-1777, 1869-1879). Slovo v celku i v každé jednotlivosti má vnitřní smysl (č. 1143, 1984, 2135, 2333, 2395, 2495, 2619). Ten není zřejmý v doslovném smyslu, avšak přesto je obsažen uvnitř (č.4442).