1. První kniha Mojžíšova (Genesis)

Z doslovného významu Starého zákona nemůže nikdo poznat, že tato část Bible obsahuje hluboká tajemství nebe. Starý zákon jako celek i jeho jednotlivé detaily se vztahují k Pánu, nebi, církvi, víře a ke všemu, co s tím souvisí. Z doslovného textu však nikdo nepochopí nic jiného než to, že se vše ve Starém zákoně týká pouze vnějších obřadů a předpisů židovské církve. Všude v Písmu svatém je však skrytý význam (tzv. vnitřní smysl), který není nikde v doslovném textu patrný. Pouze na několika málo místech Ježíš tento vnitřní smysl svým učedníkům odhalil a vysvětlil - například že oběti představují Pána; země Kanaán a Jeruzalém že znamenají nebe, proto se jim také říká nebeský Kanaán a nebeský Jeruzalém a stejný význam má i slovo ráj. (Pozn. překl.: Skrytý význam neboli vnitřní smysl má většina knih Starého zákona - 5 knih Mojžíšových, Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, Žalmy a všechny knihy proroků, z Nového zákona pak evangelia a Zjevení Janovo.)

65. Někteří lidé byli vzati do vstupní haly nebe zrovna tehdy, když jsem si četl ve Slově Božím a odtamtud se mnou hovořili. Řekli, že nerozumějí ani jedinému slovu či dokonce písmenu z toho, co čtu, vnímají však to, co tato slova a písmena reprezentují ve vnitřním smyslu. A to je prý tak krásné a tak hluboce to na ně působí, že to nazvali Slávou.

10. Vnitřní smysl Slova je určen zejména pro anděly, avšak také pro lidi

Aby lidé mohli vědět, co to je vnitřní smysl, jakého je charakteru a původu, povězme si nyní o tom několik všeobecných poznatků. V nebi se myslí a mluví jinak než ve světě; v nebi duchovně, ve světě přírodně. Jestliže tedy člověk čte Slovo, andělé, kteří jsou u něj, mu rozumějí duchovně, a lidé přírodně. Andělé jsou tedy ve vnitřním smyslu, zatímco lidé ve smyslu vnějším. Oba smysly však přesto díky souvztažnosti tvoří jeden celek. Andělé nejen duchovně myslí, nýbrž i mluví; jsou u člověka a jsou s ním prostřednictvím Slova spojeni. To se lze dočíst v díle Nebe a peklo v místech pojednávajících o moudrosti nebeských andělů (č. 265-275), o jejich řeči (č. 291-302) a o spojení prostřednictvím Slova (č. 303-310).

Andělé v nebi rozumí Slovu jinak než lidé na zemi. Pro anděly je smysl vnitřní neboli duchovní, pro lidi smysl vnější neboli přírodní (č. 1887, 2395). Andělé nerozumějí Slovu v jeho vnějším smyslu, ale ve vnitřním - ukázáno ze zkušenosti s těmi, kdo se mnou rozmlouvali z nebe, když jsem četl Slovo (č. 1769-1772).

Představy myšlení i řeči andělů jsou duchovní, ale představy a řeč lidí jsou přírodní; proto je vnitřní, duchovní smysl pro anděly (objasněno zkušeností, č.2333). Literní smysl Slova však přesto slouží andělům jako prostředek k vyjádření duchovních představ, obdobně jako slova řeči jsou prostředkem k vyjádření smyslu té které věci u lidí (č.2143). To, co přísluší duchovnímu smyslu Slova, spadá v oblast nebeského světla, a tudíž mezi skutečnosti vnímatelné anděly (č. 618, 2619, 2629, 5086). Proto vše, co andělé ze Slova vnímají, je jim drahocenné (č. 2540, 2541, 2545, 2551). Andělé také nerozumějí jedinému výrazu z doslovného smyslu Slova (č. 64, 65, 1434, 1929). Stejně tak neznají žádná jména osob a míst vyskytujících se ve Slovu (č. 1434, 1888, 4442, 4480). Jména nemohou proniknout do nebe ani tam být vyslovena (č. 1876, 1888). Všechna jména ve Slově označují jisté věci a v nebi se přeměňují na představy těchto věcí (č. 768, 1888, 4310, 4442, 5225, 5287, 10329). Andělé dokonce v uvažování nepřihlížejí k osobám (č. 6613, 8343, 8985, 9007). Jak elegantní je vnitřní smysl Slova dokonce i tehdy, když jde jen o pouhá jména (ukázáno na příkladech ze Slova, č. 1224, 1888, 2395). Mnohá jména něco vyjadřují pořadím, v němž se vyskytují (č.5095). Podobně i číslice ve Slově označují jisté skutečnosti (č. 482, 487, 647, 648, 755, 813, 1963, 1988, 2075, 2252, 3252, 4264, 6175, 9488, 9659, 10217, 10253). I duchové rozumějí Slovu v duchovním smyslu, a to v míře, ve které je jejich nitro otevřeno nebi (č.1771). Literní neboli přírodní smysl Slova se u andělů ihned proměňuje ve smysl duchovní, a to díky existující souvztažnosti (č.5648). A to aniž by slyšeli nebo věděli, co je ve smyslu literním neboli vnějším (č.10215). Proto literní neboli vnější smysl je jen u lidí a nepokračuje dál (č.2015).

Existuje vnitřní smysl Slova a rovněž i smysl nejvnitřnější či nejvyšší (o něm viz č. 9407, 10604, 10614, 10627). Duchovní andělé, tedy ti, kteří jsou v duchovním království Pána, rozumějí Slovu ve smyslu vnitřním, a nebeští andělé, tedy ti, kteří jsou v Jeho nebeském království, mu rozumějí ve smyslu nejvnitřnějším (č. 2157, 2275).

Slovo je pro lidi i pro anděly a je přizpůsobeno oběma (č. 7381, 8862, 10322). Slovo spojuje nebe a zemi (č. 2310, 2493, 9212, 9216, 9357). Slovem dochází ke spojení nebe s člověkem (č. 9396, 9400, 9401, 10452). Proto se Slovo nazývá smlouvou (9396) - smlouva totiž značí spojení (č. 665, 666, 1023, 1038, 1864, 1996, 2003, 2021, 6804, 8767, 8778, 9396, 10632). Slovo obsahuje vnitřní smysl, protože sestoupilo od Pána přes tři nebe až k člověku (č. 2310, 6597). Tak se přizpůsobilo andělům tří nebes i lidem (č. 7381, 8862). Proto je Slovo Božské (č. 2899, 4989), [4279]), svaté (č.10276), duchovní (č.4480) a inspirované Božstvím (č.9094). V tom spočívá inspirace (č.9094).

Člověk, který je znovuzrozen, je skutečně ve vnitřním smyslu Slova, i když o tom neví. Jeho vnitřní člověk, který chápe duchovně, je totiž otevřen (č.10400). Duchovnost Slova však u něj vplývá do jeho přírodních představ, a tak se představuje přírodně, protože dokud člověk žije ve světě, přemýšlí (pokud jde o jeho vnímání) v přírodním člověku (č.5614). Světlo pravdy u těch, kdo jsou osvěcováni, přichází proto z jejich nitra, nebo lépe skrze nitro od Pána (č. 10691, 10694). Stejnou cestou vplývá také svatost k těm, kdo mají Slovo za svaté (č.6789). Protože znovuzrozený člověk je skutečně ve vnitřním smyslu Slova a v jeho svatosti, třebaže o tom nic neví, vstupuje po smrti do tohoto smyslu jakoby sám sebou a nesetrvává ve smyslu literním (č. 3226, 3342, 3343).

Představy vnitřního člověka jsou duchovní, ale dokud člověk žije ve světě, nevšímá si jich, protože jsou uvnitř jeho přírodního myšlení, jemuž dodávají rozumové schopnosti (10236, 10240, 10551). Po smrti však člověk do těchto duchovních představ vstupuje, protože jsou vlastnictvím jeho ducha a on z nich pak nejenom myslí, ale i mluví (2470, 2478, 2479, 10568, 10604). Proto bylo řečeno, že znovuzrozený člověk neví, že je v duchovním smyslu Slova a že odtud má osvícení.