87. Totéž platí pro jiná slova: např. kde je řeč o radosti, mluví se i o veselí:
„A aj, radost a veselí vaše zabijeti voly.” (Izajáš 22:13)
„Radosti a veselé dojdou, zámutek pak a úpění uteče od nich.” (Izajáš 35:10; 51:11)
„Ano před očima našima pokrm odjat jest, z domu Boha našeho veselé a plésání.” (Jóel 1:16)
„Také způsobím to, aby zahynul jim hlas radosti i hlas veselé.” (Jeremiáše 7:34; 25:10)
„Půst desátého měsíce obrátí se domu Judskému v radost a veselí.” (Zacharjáš 8:19)
„Abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše, obveseliž nás.” (Žalmy 90:14-15)
„Veselte se s Jeruzalémem, a plésejte v něm všickni.” (Izajáš 66:10)
„Raduj se a vesel se, dcero Idumejská.” (Pláč Jeremjášův 4:21)
„Rozveseltež se nebesa, a plésej země.” (Žalmy 96:11)
„Dej mi slyšeti radost a potěšení.” (Žalmy 51:8)
„Nebo potěší Hospodin Siona: radost a veselí bude nalezeno v něm, díkčinění, a hlas žalmů zpívání.” (Izajáš 51:3)
„Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati.” (Lukáš 1:14)
„Způsobím také, aby přestal v městech Judských a v ulicích Jeruzalémských hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty.” (Jeremiáše 7:34; 16:9; 25:10)
„Na tomto místě ...ještěť bude slýchán hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty.” (Jeremiáše 33:10-11)
Důvod, proč se mluví jak o radosti, tak o veselí, spočívá v tom, že radost je věc dobra a veselí je věc pravdy, neboli radost patří lásce a veselí moudrosti. Radost je totiž záležitost srdce a veselí věc duše, takže radost patří vůli a veselí přísluší rozumu. Přítomnost manželství Pána s církví také v těchto obratech vysvítá z výroků:
„Hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty.” (Jeremiáše 7:34; 16:9; 25:10; 33:10-11)
Pán je zde ženich a církev nevěsta.
(Že Pán je ženich, viz u Matouše 9:15: Marek 2:19-20: Lukáš 5:34-35: že církev je nevěsta, Zjevení 21:2, 9; 22:17.)
Proto Jan Křtitel řekl o Ježíši:
„Kdož má nevěstu, ženich jest.” (Jan 3:29)