247. Že had poleze po břiše znamená, že smyslová část těchto lidí nebude již vzhlížet k nebeským záležitostem, ale bude pouze pohlížet dolů k záležitostem tělesným a světským. V dobách Nejstarší církve byly totiž výrazem břicho myšleny věci, které jsou nejblíže zemi, pojmy hruď či prsa označovaly to, co je nad zemí, a hlava to, co je nejvyšší. Zde je řečeno, že smyslová část člověka, která je nejnižší částí člověkovy přirozenosti, poleze po břiše, protože je obrácena k tomu, co je pozemské. Padnutí na břicho k zemi a posypání hlavy popelem mělo v židovské církvi podobný význam. Viz žalm 44:24-26, kde je zřejmé, že když se člověk odvrací od Hospodinovy tváře, přilne břichem k zemi:

„Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš? Naše duše leží v prachu, naše hruď (dle Swedenborga - naše břicho) je přitištěna k zemi. Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!“

V Jonášovi je podobně - břichem velké ryby, která Jonáše pohltila - označeno peklo (lůno podsvětí).

„Tehdy se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu, z břicha té ryby: Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě.“ (Jonáš 2:2-3)