565. Že lidstvo zde symbolizuje lidi tehdy žijící, a to lidi zlé a zkažené, je patrné z následujících úryvků:

„Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo.“ (Genesis 6:3)

„I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.“ (Genesis 6:5)

„Řekl:

„Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ (Genesis 6:7)

a v následující kapitole:

„I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi,… i každý člověk, který měl dýchání ducha života v chřípích svých.“ (Genesis 7:21-22, překlad Bible kralická, mírně upraveno dle Swedenborgova překladu)

Na téma člověk bylo už řečeno, že jediným opravdovým člověkem je Pán (viz č. 49, 162) a že podle Něho je člověkem nazýván každý nebeský člověk nebo každá nebeská církev (viz č. 477).

Také všechny ostatní církve se nazývají člověk, stejně tak každý člověk, ať je jeho víra jakákoli, a to za účelem odlišení od zvířete. Ve skutečnosti však nejsme lidmi ničím jiným než tím, že máme základy duchovního života (viz č. 530, 560-561), které patří Pánu. Tyto základy duchovního života nás opravňují k tomu, abychom o sobě mluvili jako o člověku. Protože tyto základy jsou Pánovy, je to Pán, kdo nám dává jméno člověk, bez ohledu na to, jak jsme špatní. Nebyli bychom lidmi, ale nejhoršími zvířaty, kdybychom neměli základy duchovního života.