The Bible

 

Genesis 7

Study

   

1 Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.

2 Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho.

3 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi.

4 Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil.

5 Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin.

6 (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.)

7 A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy.

8 Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi,

9 Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé.

10 Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi.

11 Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou.

12 I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.

13 Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu.

14 Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má,

15 Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života.

16 A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm.

17 A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země.

18 Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.

19 A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem.

20 Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory.

21 I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.

22 Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo.

23 A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu.

24 I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #709

Study this Passage

  
/ 10837  
  

709. Jména Hospodin je zde užito proto, že se nyní jedná o lásce k bližnímu. V minulé (6.) kapitole Genesis, od 9. verše až do konce, není užíváno jména Hospodin, ale jména Bůh, a to z toho důvodu, že se jednalo o přípravě Noeho (to je člověka nebo lidi církve zvané Noe) co do záležitostí rozumu, které se týkají víry. Nyní, v této 7. kapitole, se jedná o přípravě co do záležitostí vůle, které se týkají lásky.

Jestliže se jedná o věcech týkajících se porozumění neboli pravd víry, užívá se jména Bůh, zatímco když se jedná o věcech týkajících se vůle neboli lásky, je užíváno jména Hospodin. Nejsou to totiž věci porozumění neboli víry, co vytváří církev či náboženství, ale jsou to věci vůle neboli to, co se týká lásky. Hospodin je v lásce a v účinné lásce k bližnímu a nikoli v samotné víře, pokud to není víra pramenící z lásky nebo z účinné lásky k bližnímu. Proto je v Písmu víra přirovnána k noci a láska ke dni, jako v 1. kapitole Genesis, verš 14-17, kde se mluví o velkých světlech. Je zde řečeno, že větší světlo neboli slunce, které zobrazuje lásku, má vládnout ve dne a menší světlo neboli měsíc, který zobrazuje víru, má vládnout v noci (viz TN č. 31). Něco podobného čteme v knihách proroků (viz Jeremiáš 31:35 a 33:20, žalm 136:8-9, Zjevení Janovo 8:12).

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #31

Study this Passage

  
/ 10837  
  

31. I. Veliká světla (Genesis 1:14-17), která znamenají lásku a víru, jsou v Bibli nazývána slunce, měsíc a hvězdy. To je zřejmé z knih proroků, např. z knihy Ezechiel 32:7-8:

„Až budeš zhasínat, zakryji nebesa, zatemním jejich hvězdy, slunce zakryji oblakem a měsíc nevydá světlo. Zatemním nad tebou na nebi všechna jasná světla, na tvou zemi sešlu tmu, je výrok Panovníka Hospodina.“

V tomto citátu se mluví o faraonovi a Egypťanech, kteří v Bibli reprezentují vědomosti a smyslovost (pozn. překl.: nikoli nutně hříšnou, ale často přehnaně užívanou). V uvedeném úryvku smyslovost a holé vědomosti zničily lásku a víru. Podobně v Izajášovi:

„Hle, přichází den Hospodinův, nelítostný, s prchlivostí a planoucím hněvem, aby zemi změnil v spoušť a vymýtil z ní její hříchy. Nebeské hvězdy a souhvězdí se nezatřpytí svým světlem, slunce se při svém východu zatmí, měsíc svým světlem nezazáří.“ (Izajáš 13:9-10)

A také v Joelovi:

„Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit po horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.“ (Joel 2:1-2)

„Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.“ (Joel 2:10)

II. Dále v Izajášovi, kde se mluví o příchodu Pána a osvícení pohanů, tudíž o nové církvi a obzvláště o všech, kdo jsou v temnotě a obdrží světlo a jsou v procesu znovuzrození:

„Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde.“ (Izajáš 60:1-3)

„Tvé slunce nikdy nezapadne, tvůj měsíc nebude ubývat, neboť Hospodin ti bude světlem věčným. Dny tvého smutku skončily.“ (Izajáš 60:20)

Podobně v žalmech:

„Nebesa učinil důmyslně, jeho milosrdenství je věčné. Zemi na vodách překlenul oblohou, jeho milosrdenství je věčné. Učinil veliká světla, jeho milosrdenství je věčné. Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné. Měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, jeho milosrdenství je věčné.“ (žalmu 136:5-9)

„Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy. Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy… “ (žalmu 148:3-4)

III. Ve všech těchto uvedených biblických citátech světla znamenají lásku a víru. Protože světla symbolizovala lásku k Pánu a víru v Něho, bylo v židovské církvi nařízeno udržovat od večera do rána trvalé světlo. Všechna nařízení v židovské církvi totiž symbolizovala záležitosti týkající se Pána. O tomto světle je psáno:

„Ty pak přikážeš Izraelcům, aby ti přinášeli čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby bylo možno udržovat ustavičně svítící kahan. Ve stanu setkávání před oponou, která bude zakrývat svědectví, bude o něj pečovat Áron se svými syny před Hospodinem od večera do rána. To je mezi Izraelci provždy platné nařízení pro všechna pokolení.“ (Exodus 27:20-21)

Světla symbolizují lásku a víru, které Pán zažehává, aby dávaly světlo vnitřnímu člověku a prostřednictvím vnitřního člověka vnějšímu člověku. Podrobněji o tom viz č. 9783.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6