The Bible

 

Genesis 7

Study

   

1 Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.

2 Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho.

3 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi.

4 Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil.

5 Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin.

6 (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.)

7 A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy.

8 Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi,

9 Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé.

10 Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi.

11 Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou.

12 I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.

13 Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu.

14 Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má,

15 Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života.

16 A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm.

17 A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země.

18 Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.

19 A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem.

20 Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory.

21 I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.

22 Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo.

23 A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu.

24 I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #565

Study this Passage

  
/ 10837  
  

565. Že lidstvo zde symbolizuje lidi tehdy žijící, a to lidi zlé a zkažené, je patrné z následujících úryvků:

„Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo.“ (Genesis 6:3)

„I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.“ (Genesis 6:5)

„Řekl:

„Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“ (Genesis 6:7)

a v následující kapitole:

„I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi,… i každý člověk, který měl dýchání ducha života v chřípích svých.“ (Genesis 7:21-22, překlad Bible kralická, mírně upraveno dle Swedenborgova překladu)

Na téma člověk bylo už řečeno, že jediným opravdovým člověkem je Pán (viz č. 49, 162) a že podle Něho je člověkem nazýván každý nebeský člověk nebo každá nebeská církev (viz č. 477).

Také všechny ostatní církve se nazývají člověk, stejně tak každý člověk, ať je jeho víra jakákoli, a to za účelem odlišení od zvířete. Ve skutečnosti však nejsme lidmi ničím jiným než tím, že máme základy duchovního života (viz č. 530, 560-561), které patří Pánu. Tyto základy duchovního života nás opravňují k tomu, abychom o sobě mluvili jako o člověku. Protože tyto základy jsou Pánovy, je to Pán, kdo nám dává jméno člověk, bez ohledu na to, jak jsme špatní. Nebyli bychom lidmi, ale nejhoršími zvířaty, kdybychom neměli základy duchovního života.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #162

Study this Passage

  
/ 10837  
  

162. Všechny zákony, které stanoví, co je pravdivé a co je správné, mají svůj původ v nebi neboli v řádu života nebeského člověka, tj. člověka, který je v nebi. Nebe jako celek je nebeským člověkem, protože Pán sám je Nebeský člověk a je přítomen ve všem v celém nebi i v každém nebeském člověku. Proto jsou obyvatelé nebe nazýváni nebeskými lidmi.

Stejně jako všechny zákony pravdy a dobra pocházejí z nebe, má svůj původ v nebi i zákon o manželství. Je to právě nebeské manželství, z něhož musí být všechna manželství na zemi odvozena a mít v něm vzor. Toto manželství neboli spojení spočívá v tom, že je jeden Pán a jedno nebe čili jedna církev, jejíž hlavou je Pán. Z toho odvozený zákon o manželství hlásá, že má být jeden manžel a jedna manželka. Taková manželství reprezentují nebeské manželství a poskytují model nebeského člověka.

Tento zákon byl lidem Nejstarší církve nejen odhalen, ale navíc byl také vepsán v jejich vnitřním člověku. Proto měl v té době muž pouze jednu ženu a vytvářeli jeden dům. Když však jejich potomci přestali být vnitřními neboli duchovními lidmi a stali se vnějšími neboli povrchními, začali se ženit s více ženami.

Protože lidé Nejstarší církve svými manželstvími představovali nebeské manželství, manželská láska pro ně byla druhem nebe a nebeského štěstí. Když ale duchovní stav církve upadal, nepociťovali její členové žádné štěstí v manželské lásce, ale měli potěšení z více žen, což je radostí vnějšího člověka. To Pán označil jako tvrdost jejich srdce, na jejímž základě jim Mojžíš dovolil brát si více manželek, jak Pán Sám učí:

„Ježíš jim řekl:

„Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto přikázání. Od počátku stvoření je Bůh učinil jako muže a ženu. Proto opustí člověk svého otce i matku a přilne ke své ženě. A budou ti dva jedno tělo, takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje.“ (Marek 10:5-9)

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6