339. V předchozích třech kapitolách bylo natolik dostatečně vysvětleno, že mužem a jeho ženou je myšlena Nejstarší církev, že o tom nelze pochybovat (č. 252-253, 277, 288-289). Z toho plyne, že uvedená početí a zrození se týkají toho, co bylo počato a zrozeno v církvi. Zvykem nejstarších lidí bylo dávat jména, která měla symbolický význam a tak vytvářet rodokmen. Záležitosti církve se totiž tímto způsobem vztahují jedna k druhé - jedna je počata a zrozena z druhé, jako plozením v rodině. Proto je obvyklé v Písmu nazývat záležitosti církve početími, zrozeními, potomky, dětmi, maličkými, syny, dcerami, mladíky atd. Prorocké části Slova Božího takovými výroky oplývají.