268. Slovo země - ve smyslu půda - symbolizuje vnějšího člověka, což je patrné z toho, co bylo dříve řečeno (viz č. 90) o zemi, půdě a poli. Člověk, který je v procesu znovuzrození, není již nazýván země, ale půda, protože je do něho zaseto nebeské semeno. Je přirovnáván k půdě a zván půda na různých místech v Písmu. Semena dobra a pravdy jsou zaseta do vnějšího člověka, tj. do jeho náklonností a paměti, a ne do vnitřního člověka. Ve vnitřním člověku totiž není nic, co by bylo člověkovo vlastní, to je pouze ve vnějším člověku. Ve vnitřním člověku jsou uložena dobra a pravdy. Jestliže nejsou patrná, znamená to, že je člověk příliš zaměřený na světské či tělesné záležitosti. Dobra a pravdy Pán ukládá do vnitřního člověka tak, že o tom člověk neví. Tyto pravdy a dobra nevycházejí napovrch, dokud vnější člověk jakoby neodumře, což se obvykle děje při pokušeních, neštěstích, nemocech a v hodině smrti.

Racionální úroveň naší mysli patří také k vnějšímu člověku (viz č. 118) a je jakýmsi prostředníkem mezi vnitřním a vnějším člověkem, protože vnitřní člověk jedná na vnější tělesné úrovni pomocí racionální mysli. Jestliže ale bude racionální mysl souhlasit, oddělí vnějšího člověka od vnitřního natolik, že už nebudeme vědět, že existuje nějaký vnitřní člověk a tudíž rozum a moudrost, jež přísluší vnitřnímu člověku.

89. Genesis 2:4:

„Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe…“

Rodopis (narození) nebe a země představuje vznik nebeského člověka, což je zřejmé ze všech podrobností, které následují - že nebylo na zemi ještě žádné křovisko, ani nevzcházela žádná polní bylina, že nebylo člověka, který by obdělával zemi, stejně jako že Hospodin Bůh stvořil člověka a že poté stvořil každé zvíře a každého nebeského ptáka. Protože však jejich stvoření již bylo zmíněno v minulé kapitole, je evidentní, že se zde hovoří o jiném člověku. To je ještě více patrné z faktu, že nyní poprvé je Pán nazván Hospodin Bůh, zatímco v předchozích úryvcích, které pojednávají o duchovním člověku, je Pán jednoduše nazván Bůh.

Dále jsou nyní zmíněny půda, krajina (latinsky: humus) a pole (latinsky: ager), zatímco v předcházejících pasážích je uvedena jenom země (latinsky: terra). V tomto verši je také nejprve uvedeno nebe na prvním a země na místě druhém, a poté hned se mění pořadí a země je uvedena jako první a nebe až druhé v pořadí. To proto, že země představuje vnějšího člověka a nebe člověka vnitřního. U člověka v duchovní fázi znovuzrození začíná jeho duchovní přeměna od země, tj. směrem od vnějšího člověka, zatímco u nebeského člověka, o kterém je tady řeč, duchovní přeměna probíhá směrem od vnitřního člověka, tj. od nebe.