206. Lidé, kteří milují samy sebe a jsou zároveň velmi vzdělaní, velice opravdově věří, že mají oči otevřené a že jako Bůh vědí, co je dobré a co zlé. Ale skutečnost je taková, že nikdo není více slepý, než tito lidé. Zeptáme-li se jich, zjistíme, že nevědí, že existují duchové a samozřejmě v ně nevěří. Nemají ani tušení o tom, jaký je duchovní a nebeský život. Existenci věčného života neuznávají - věří, že jsou jako zvířata, která zahynou navždy. Nevěří ani v Boha, uznávají jen samy sebe a přírodu. Ti z nich, kteří se chtějí vyjadřovat opatrněji, hovoří o existenci nějaké síly nad námi, která vše řídí, ale kterou neznáme. V tom všem se utvrzují mnoha způsoby, a to pomocí smyslů i vědeckých poznatků. Tyto myšlenky hlásají před celým světem, pokud se toho odváží.

Tito lidé chtějí být uctíváni jako bohové nebo jako nejmoudřejší z lidí. Pokud bychom se jich zeptali, jaké je to nemít nic, co by mělo původ v nich samotných, odpověděli by, že to je asi jako by člověk neexistoval a že kdyby neměli nic vlastního, nebyli by ničím. Zeptáme-li se jich, jaké je to mít život od Pána, považují to za nesmysl. O svědomí si myslí, že je to výplod fantazie, který může leda sloužit k tomu, aby udržel prosté lidi pod kontrolou. O vyciťování jsou přesvědčeni, že žádné neexistuje a že v ně věří jenom náboženští fanatici.

Toto vše je jejich moudrost, to jsou jejich „otevřené oči“ a „bohové“, kterými jsou. Tyto principy, které jsou jim nad slunce jasnější, jsou výchozími body jejich uvažování. Stejným způsobem uvažují o tajemstvích víry. Jaký jiný výsledek tento způsob myšlení může mít, než propastnou temnotu? Především takovými lidmi jsou myšleni hadi, kteří svádějí svět. Toto Potomstvo lidí Nejstarší církve, o nichž je právě řeč, však ještě nebylo takové. Lidé, kteří se takovými stali, jsou předmětem veršů 14-19 této (3.) kapitoly Genesis.