The Bible

 

Genesis 36

Study

   

1 Tito jsou pak rodové Ezau, kterýž měl přijmí Edom.

2 Ezau pojal sobě ženy ze dcer Kananejských, Adu, dceru Elona Hetejského, a Olibamu, dceru Anovu, dceru Sebeona Hevejského,

3 A Bazematu, dceru Izmaelovu, sestru Nabajotovu.

4 I porodila Ada Ezauchovi Elifaza, a Bazemat porodila Rahuele.

5 Olibama pak porodila Jehusa, a Jheloma, a Koré. Ti jsou synové Ezau, kteříž se mu zrodili v zemi Kananejské.

6 I pobral Ezau ženy své, i syny své, a dcery své, a všecku čeleď svou, i dobytek svůj, a všecka hovada svá, i všecko jmění své, kteréhož nabyl v zemi Kananejské, a odebral se do země Seir, před příchodem Jákoba bratra svého.

7 Nebo zboží jejich bylo tak veliké, že nemohli bydliti spolu; aniž ta země, v níž oni pohostinu byli, mohla jich snésti, pro dobytky jejich.

8 Protož bydlil Ezau na hoře Seir; Ezau pak ten jest Edom.

9 A tak tito jsou rodové Ezau, otce Idumejských, na hoře Seir.

10 Tato byla jména synů Ezau: Elifaz, syn Ady, ženy Ezau; Rahuel, syn Bazematy, ženy Ezau.

11 Synové pak Elifazovi byli: Teman, Omar, Sefo, a Gatam a Kenaz.

12 Tamna pak byla ženina Elifaza, syna Ezau. Ta porodila Elifazovi Amalecha. Ti jsou synové Ady, ženy Ezau.

13 Synové pak Rahuelovi tito: Nahat, Zára, Samma a Méza. To byli Synové Bazematy, ženy Ezau.

14 A tito byli synové Olibamy, dcery Anovy, dcery Sebeonovy, ženy Ezau, kteráž porodila Ezauchovi Jehusa, Jheloma a Koré.

15 Tito všickni byli knížata synů Ezau. Synové Elifaza prvorozeného Ezau: Kníže Teman, kníže Omar, kníže Sefo, kníže Kenaz,

16 Kníže Koré, kníže Gatam, kníže Amalech. Ta jsou knížata pošlá z Elifaza v zemi Idumejské; ti jsou synové Ady.

17 Tito pak jsou synové Rahuele, syna Ezau: Kníže Nahat, kníže Zára, kníže Samma, kníže Méza. Ta knížata pošla z Rahuele, v zemi Idumejské; to jsou synové Bazematy, ženy Ezau.

18 A synové Olibamy, ženy Ezau, tito jsou: Kníže Jehus, kníže Jhelom, kníže Koré. To jsou knížata z Olibamy, dcery Anovy, ženy Ezau.

19 Tiť jsou synové Ezau, a ta knížata jejich; onť jest Edom.

20 Tito pak jsou synové Seir, totiž Horejští, obyvatelé země té: Lotan, Sobal, Sebeon a Ana,

21 A Dison, Eser a Dízan. Ta jsou knížata Horejská, synové Seir, v zemi Idumejské.

22 Synové Lotanovi byli: Hori a Hemam; a sestra Lotanova Tamna.

23 Synové pak Sobalovi tito: Alvan, Manáhat, Ebal, Sefo a Onam.

24 A tito synové Sebeonovi: Aia a Ana. To jest ten Ana, kterýž nalezl mezky na poušti, když pásl osly Sebeona otce svého.

25 Tito pak děti Anovi: Dison a Olibama, dcera Anova.

26 A synové Dízanovi tito: Hamdan, Eseban, Jetran a Charan.

27 Synové Eser tito: Balaan, Závan a Achan.

28 Tito synové Dízanovi: Hus a Aran.

29 Tato jsou knížata Horejská: Kníže Lotan, kníže Sobal, kníže Sebeon, kníže Ana,

30 Kníže Dison, kníže Eser, kníže Dízan. To byla knížata Horejská, po knížetstvích svých v zemi Seir.

31 Tito pak byli králové, kteříž kralovali v zemi Idumejské, prvé než kraloval král nad syny Izraelskými.

32 Kraloval tedy v Edom Béla, syn Beorův, a jméno města jeho Denaba.

33 I umřel Béla, a kraloval místo něho Jobab, syn Záre z Bozra.

34 I umřel Jobab, a kraloval na místě jeho Husam z země Temanské.

35 Umřel i Husam, a kraloval místo něho Adad, syn Badadův, kterýž porazil Madianské v krajině Moábské; a jméno města jeho Avith.

36 Když pak umřel Adad, kraloval místo něho Semla z Masreka.

37 A po smrti Semlově kraloval na místě jeho Saul z Rohobot od řeky.

38 Umřel i Saul, a kraloval místo něho Bálanan, syn Achoborův.

39 A když i Bálanan umřel, syn Achoborův, kraloval na místě jeho Adar; a jméno města jeho Pahu; jméno pak ženy jeho Mehetabel, dcera Matredy, dcery Mezábovy.

40 Ta jsou jména knížat pošlých z Ezau, po čeledech jejich, po místech jejich, vedlé jmen jejich: Kníže Tamna, kníže Alva, kníže Jetet,

41 Kníže Olibama, kníže Ela, kníže Finon.

42 Kníže Kenaz, kníže Teman, kníže Mabsar.

43 Kníže Magdiel, kníže Híram. Tať jsou knížata Idumejská, tak jakž kteří bydlili v zemi dědictví svého. Toť jest ten Ezau, otec Idumejských.

   

From Swedenborg's Works

 

Apocalypse Explained #751

Study this Passage

  
/ 1232  
  

751. Therefore rejoice, ye heavens, and ye that dwell in them.- That this signifies the salvation and consequent joy of those who become spiritual by the reception of Divine Truth, is evident from the signification of rejoicing, as denoting joy on account of salvation; from the signification of the heavens, as denoting those who are spiritual (concerning which we shall speak presently); and from the signification of ye that dwell, as denoting those who live, here spiritually. That to dwell signifies to live, may be seen above (n. 133, 479, 662). The heavens signify those who are spiritual, because all who are in the heavens are spiritual, and because men who have become spiritual are also in the heavens, although they are in the world as to the body; therefore ye that dwell in the heavens means not only angels, but also men, for every man with whom the interior mind, which is called the spiritual mind, has been opened, is in the heavens, indeed, he also sometimes appears amongst the angels there. That this is so, has not been known in the world up to the present time. It must therefore be understood, that man as to his spirit is among spirits and angels, and indeed in that society of them into which he is to come after death. The reason of this is that the spiritual mind of man is formed exactly according to the image of heaven, and in such a way that it is a heaven in least form; consequently that mind, although still in the body, must nevertheless be where its form is. But this has been more fully dealt with in Heaven and Hell 51-58), where it is shown that every angel, and also every man as to his interiors, if he be spiritual, is a heaven in its least form, corresponding to heaven in its greatest form. For this reason where the Word treats of the creation of heaven and earth, the internal and external church is in general meant, and, in particular, the internal and external man, that is the spiritual and natural man. From these things it is evident that the heavens and those that dwell in them signify all who are there, and also those men who are becoming spiritual by the reception of Divine Truth in doctrine and life.

  
/ 1232  
  

Translation by Isaiah Tansley. Many thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.

The Bible

 

Genesis 1:24

Study

       

24 God said, "Let the earth bring forth living creatures after their kind, livestock, creeping things, and animals of the earth after their kind;" and it was so.