The Bible

 

Ezechiel 3

Study

   

1 Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.

2 I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu,

3 Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.

4 Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými.

5 Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému.

6 Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe.

7 Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce.

8 Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich.

9 Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou.

10 I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš.

11 A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte.

12 Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého.

13 A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hřmotu velikého.

14 Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla.

15 I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím.

16 I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

17 Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne.

18 Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.

19 Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.

20 Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.

21 Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš.

22 I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou.

23 A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou.

24 Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém.

25 Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ně.

26 A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou.

27 Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou.

   

From Swedenborg's Works

 

Apocalypse Revealed #347

Study this Passage

  
/ 962  
  

347. "Till we have sealed the servants of our God on their foreheads." This symbolically means, before those people were separated who were governed by truths springing from goodness from the Lord, thus who were inwardly good.

Sealing them on the foreheads does not mean to seal them there actually, but to distinguish and separate people who are impelled by the goodness of love from the Lord; for the forehead symbolizes the goodness of love. They are people who are governed by truths springing from goodness from the Lord, because these are the kind of people meant by servants of God (no. 3).

The forehead symbolizes the goodness of love because the face images a person's affections, and the forehead is the highest part of the face. Just underneath the forehead is the brain, from which originates everything connected with the person's life.

Because the forehead symbolizes love - a good love in the case of good people, and an evil love in the case of evil people - therefore to seal them on the foreheads means, symbolically, to distinguish and separate one from the other according to their love.

The like is symbolically meant in Ezekiel:

Go through... the midst of Jerusalem, and set a mark on the foreheads of the men who groan... over... the abominations... (Ezekiel 9:4-6)

[2] Since the forehead symbolizes love, therefore regarding the plate on Aaron's turban which had "Holiness to Jehovah" engraved on it, we read that it was on the front of the turban, so as to be on Aaron's forehead, and to be always on Aaron's forehead, that the people might find favor before Jehovah (Exodus 28:36-38). And it was also commanded that the words, "You shall love your God with all your heart and with all your soul," be on the hand and on the forehead (Deuteronomy 6:5, 8; 11:18); that they have the name of the Father written on their foreheads (Revelation 14:1), and the name of God and of the Lamb on their foreheads (Revelation 22:4).

It should be known that the Lord views angels by looking upon their foreheads, and they in turn view the Lord with their eyes. The reason is that the Lord regards all in accordance with the goodness of their love, and wills that they in turn regard Him in accordance with the truths of wisdom, so as to bring about a conjunction.

[3] In an opposite sense the forehead in the following instances symbolizes an evil love: people who have the mark of the beast on their foreheads (Revelation 13:16; 14:9; 20:4); and also people with the name of Babylon on their foreheads (Revelation 17:5). The forehead of a woman who is a harlot (Jeremiah 3:3). People having an obstinate forehead and a hard heart (Ezekiel 3:7-8).

...you were obstinate..., and your forehead was bronze... (Isaiah 48:4)

  
/ 962  
  

Many thanks to the General Church of the New Jerusalem, and to Rev. N.B. Rogers, translator, for the permission to use this translation.