The number "two" has two different meanings in the Bible. In most cases "two" indicates a joining together or unification. This is easy to see if we consider the conflicts we tend to have between our "hearts" and our "heads" -- between what we want and what we know. Our "hearts" tell us that we want pie with ice cream for dinner; our "heads" tell us we should have grilled chicken and salad. If we can bring those two together and actually want what's good for us, we'll be pretty happy. We're built that way -- with our emotions balanced against our intellect -- because the Lord is built that way. His essence is love itself, or Divine Love, the source of all caring, emotion and energy. It is expressed as Divine Wisdom, which gives form to that love and puts it to work, and is the source of all knowledge and reasoning. In His case the two aspects are always in conjunction, always in harmony. It's easy also to see how that duality is reflected throughout creation: plants and animals, food and drink, silver and gold. Most importantly, it's reflected in the two genders, with women representing love and men representing wisdom. That's the underlying reason why conjunction in marriage is such a holy thing. So when "two" is used in the Bible to indicate some sort of pairing or unity, it means a joining together. In rare cases, however, "two" is used more purely as a number. In these cases it stands for a profane or unholy state that comes before a holy one. This is because "three" represents a state of holiness and completion (Jesus, for instance, rose from the tomb on the third day), and "two" represents the state just before it.

97. Mimo to je třeba vědět, že doslovný smysl Slova je strážcem ryzí pravdy, která v něm leží skryta: strážcem je proto, že může být nahlížen z té či oné stránky a podle ní také vykládán, přesto však jeho niternost nelze porušit ani na ní spáchat násilí. Doslovnému smyslu nepůsobí žádnou škodu, pokud jej někdo chápe tak a někdo jiný jinak: škodí mu však, jestliže někdo převrací božskou Pravdu, jež leží uvnitř něj, protože to působí násilí na Slovu. Před tím jako stráž ochraňuje doslovný smysl: tato stráž je účinná u těch, kdo žijí v klamech ze svého náboženství, ale neutvrzují se v nich, protože tito lidé nečiní Slovu žádné násilí. Tato stráž má předobraz v cherubínech a jejich pomocí je také ve Slově popisována. Označují ji cherubíni postavení u vchodu do zahrady Eden poté, co byli Adam a jeho žena vyhnáni, jak o tom čteme:

„A tak vyhnal (Hospodin Bůh) člověka a osadil zahradu Eden cherubiny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.” (1. Mojž 3:24)

Cherubíni znamenají stráž: cesta k stromu života znamená přístup k Pánu, který lidem prostředkovalo Slovo: meč plamenný blýskající se znamená božskou Pravdu v poslední mezi (tedy jako Slovo ve svém doslovném smyslu), která se může blýskat na všechny strany. Totéž je míněno slovy:

„...na slitovnici uděláte cherubíny na obou koncích jejich. ...Dáš pak slitovnici svrchu na truhlu (svědectví).” (2. Mojž 25:18-21)

Poněvadž toto bylo předznamenáno cherubíny, Hospodin mluvil s Mojžíšem „z prostředku dvou cherubínů”. (2. Mojž 25:22: 4. Mojž 7:89)

To, že Pán nepromlouvá k člověku jinak než v plnosti a že Slovo v doslovném smyslu je božská Pravda ve své plnosti, jsme uvedli výše (č. 37-49). Proto tedy Pán mluvil s Mojžíšem z prostředku dvou cherubínů.

Jiný není ani význam cherubínů na oponě a čalounech svatostánku (2. Mojž 26:1, 3), protože opony a čalouny svatostánku představovaly poslední věci nebe a církve, a tedy i Slova, jak jsme vyložili výše (č. 46). Vůbec se neliší ani význam cherubínů „u prostřed domu vnitřního” chrámu v Jeruzalémě (1. Král 6:23-28) řezeb cherubínů na stěnách a dveřích chrámu (verše 29, 32, 35) nebo cherubínů v novém chrámu (Ezechiel 41:18-20), jak rovněž můžeme vidět výše. Jelikož cherubíni byli obrazem stráže ustavené proto, aby Pán, nebe a božská Pravda, jak je obsažena ve Slově, nebyli přístupni bezprostředně, ale jen prostřednictvím posledních věcí, je řečeno o králi Tyrském:

„Ty, jenž zapečeťuješ summy, plný moudrosti a nejkrásnější, v Eden, zahradě boží, byl jsi, všelijaké drahé kamení přikrývalo tě ...: ty jsi cherubem od pomazání, jakž jsem tě za ochránce představil. ...Pročež zahubím tě, a vyhladím z hory Boží, ó cherube ochránce, z prostřed kamenů ohnivých.” (Ezechiel 28:12-14, 16)

Tyrus označuje církev vzhledem k poznání pravdy a dobra, a proto jeho král označuje Slovo, v němž jsou tyto znalosti a z něhož pocházejí. Je zřejmé, že Slovo ve svém posledním stupni, tedy v doslovném smyslu je zde označeno obrazem tohoto krále: a také že obrazem stráže je cherub, neboť je řečeno ty, jenž zapečeťuješ summy: všelijaké drahé kamení přikrývalo tě, a rovněž ó cherube ochránce. Skutečnost, že drahé kamení zmíněné v této pasáži znamená pravdy doslovného smyslu Slova, můžeme nahlédnout výše (č. 45). Protože tedy cherubové označují poslední mez božské Pravdy jako stráž, praví se u Davida:

„Nakloniv (Hospodin) nebes, sstoupil: ...a sedě na cherubínu, letěl.” (Žalmy 18:9-10)

„Ó pastýři Izraelský, ...kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se.” (Žalmy 80:1)

„Hospodin ...sedí nad cherubíny.” (Žalmy 90:1)

Letět na cherubínech a sedět na nich znamená na posledním smyslu Slova. Božská Pravda ve Slově a její podoba je popsána pomocí cherubů u Ezechiela v 1., 9. a 10. kapitole. Nikdo kromě toho, komu byl otevřen duchovní smysl, však nemůže vědět, co znamenají některé podrobnosti tohoto popisu: bylo mi proto odhaleno, co ve stručnosti znamenají věci napsané o cherubech v 1. kapitole Ezechiela, tedy následující:

Ve verši 4. je popsána vnější božská sféra Slova;

Ta je zobrazena jako člověk (5. verš);

a spojena s duchovními a nebeskými skutečnostmi ( 6. verš);

Přirozenost Slova a její podoba (7. verš);

Duchovnost a nebeskost slova spojená s jeho přirozeností a jejich podoby (8-9. verš);

Božská Láska k dobru a pravdě, nebeská, duchovní a přirozená, každá zvlášť a rovněž společně (verše 10-11);

Všechny hledí k jednomu cíli (12. verš);

Okruh Slova utvářený božským Dobrem a božskou Pravdou Páně, na nichž se zakládá život Slova (verše 13-14);

Učení o dobru a pravdě ve Slovu a ze Slova (verše 15-21);

Božství Páně nad Slovem a v něm (verše 22-23);

Božství Páně ze Slova (verše 24-25);

Pán je nad nebesy (26. verš);

V Pánu jsou božská Láska a božská Moudrost (verše 27-28).

Tento souhrn byl porovnán se Slovem v nebi a souhlasí s ním.