134. a. (2) Nikdo nebývá přetvořován pomocí vizí a hovorů s mrtvými, neboť ty přinucují. Jsou dva druhy vizí - božské a ďábelské. Božské vize se dějí prostřednictvím zobrazení v nebi, zatímco ďábelské vize prostřednictvím magických úkonů v pekle. Existují také imaginární vize, což jsou přeludy pomatené mysli.

Božské vize - vytvářené, jak bylo řečeno, zobrazeními v nebi - jsou vidění, jež se dála prorokům. Když měli tato vidění, nebyli ve svém těle, ale v duchu. Vize totiž nemůže mít nikdo, kdo je v bdělém tělesném stavu. Proto se o prorocích, když se jim zjevily vize, píše, že byli v duchu, jak ukazují následující pasáže. Ezechiel řekl: „Tu mě duch přenesl … a vzal mě zpět do Kaldejska k přesídlencům. Stalo se tak ve vidění (Boha) mocí ducha Božího; a vidění, jež jsem měl, se ode mne vzneslo.“ (Ezechiel 11:1, 24) Také praví, že jej duch vynesl mezi zemi a nebe a v Božích viděních ho přivedl do Jeruzaléma (Ezechiel 3:8 a násl.). Obdobně byl ve vidění Boha čili v duchu, když viděl čtyři bytosti, jež byly cheruby (Ezechiel 1, 10) a když spatřil nový chrám, novou zemi a anděla, který je vyměřoval (Ezechiel 40, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 47, 48). V kapitole 40:2, 26 říká, že měl vidění Boží, a v kapitole 43:5, že byl v duchu.

V podobném stavu byl Zacharjáš, když viděl muže na koni mezi myrtovím (Zacharjáš 1:8 a násl.); když viděl čtyři rohy (Zacharjáš 1:18) a muže s měřicím provazem v ruce (Zacharjáš 2:1-3 a násl.); když viděl svícen a dvě olivy (Zacharjáš 4:1 a násl.); když viděl letící svitek a éfu (Zacharjáš 5:1, 6) a když viděl mezi dvěma horami vyjíždět čtyři vozy a koně (Zacharjáš 6:1 a násl.).

V obdobném stavu byl Daniel, když viděl čtyři velká zvířata vystupující z moře (Daniel 7:1 a násl.) a zápas mezi beranem a kozlem (Daniel 8:1 a násl.). V kapitole Daniel 7:1-2, 13; 8:2; 10:1, 7-8 říká, že tyto věci viděl ve vidění ducha, a v kapitole Daniel 9:21, že ve vidění spatřil anděla Gabriela.

Ve vidění ducha byl také Jan, když spatřil to, co popisuje v knize Zjevení. Například když viděl sedm zlatých svícnů a uprostřed nich Syna Člověka (Zjevení Janovo 1:12-16; když viděl trůn na nebi a na tom trůnu Sedícího, a kolem něj čtyři bytosti, jež byly cheruby (kap. 4); když viděl knihu života, již přijal Beránek (kap. 5); když viděl čtyři koně vycházející z knihy (kap. 6); když viděl sedm andělů s polnicemi (kap. 8); když spatřil jícen propasti a z ní se rojit kobylky (kap. 9); když viděl draka a jeho bitvu s Michaelem (kap. 12); když viděl, jak se vynořily dvě šelmy, jedna z moře a druhá ze země (kap. 13); když viděl ženu sedící na dravé šelmě nachové barvy (kap. 17) a pád Babylóna (kap. 18); když viděl bílého koně a Sedícího na něm (kap. 19); když viděl nové nebe a novou zemi a svatý Jeruzalém sestupující z nebe (kap. 21); a když viděl řeku živé vody (kap. 22). Že tyto věci viděl ve vidění ducha, píše se v kapitole Zjevení Janovo 1:10; 4:2; 5:1 [9:17]; 6:1 [17:3]; 21:1-2 [21:10].

Takové byly vize, jež se zjevovaly z nebe před zraky jejich ducha, a nikoli před jejich tělesnými zraky. Takové vize se dnes již nezjevují - kdyby se zjevovaly, nebyly by pochopeny, neboť jsou vytvářeny prostřednictvím zobrazení, v nichž každá jednotlivost symbolizuje některý vnitřní aspekt církve a tajemství nebe. Že tyto vize ustanou, když Pán přijde na svět, bylo předpovězeno u Daniel 9:24.

Naopak ďábelské vize se občas dějí. Jsou navozovány entuziastickými a vizionářskými duchy, již ve stavu blouznění nazývají sebe sama Duchem svatým. Tyto duchy však Pán nyní shromáždil a svrhl do pekla odděleného od ostatních pekel.

Z toho všeho vysvítá, že nikdo nemůže být přetvořen pomocí žádných jiných vizí než těch, jež se nalézají ve Slovu. Existují také imaginární vize, avšak to jsou pouze přeludy pomatené mysli.

134b. Nikdo nemůže být přetvořen ani pomocí hovorů s mrtvými, jak plyne z Pánových slov o boháči a Lazarovi v náruči Abrahamově. Boháč pravil: „Prosím tě, otče (Abrahame), pošli jej (Lazara) do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.“ Ale Abraham mu odpověděl: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!“ On řekl: „Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání!“ Řekl mu: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“

Hovory s mrtvými by měly obdobný účinek jako zázraky, o nichž jsem právě hovořil - mohly by člověka na krátký čas přesvědčit a přinutit k uctívání Boha. Protože to však člověka připravuje o rozumnost a zároveň to uzavírá jeho zla, jak již bylo řečeno, takové vnitřní kouzlo či pouto se časem uvolní a uzavřená zla vyrazí ven s rouháním a znesvěcováním. To se však děje jen tehdy, když duchové člověku vnutí nějaké náboženské dogma - a to by nikdy neudělal žádný dobrý duch, a již vůbec ne nebeský anděl.