The Bible

 

Exodus 29

Study

   

1 Toto také učiníš jim ku posvěcení jich, aby úřad kněžský konali přede mnou: Vezmi volka jednoho ještě mladého a skopce dva bez vady.

2 Chleby též přesné a koláče přesné s olejem smíšené, a oplatky přesné polité olejem; z běli pšeničné naděláš toho.

3 A vklada to do koše jednoho, obětovati to budeš v koši, spolu s tím volkem a dvěma skopci.

4 Potom Aronovi a synům jeho přistoupiti kážeš ke dveřím stánku úmluvy, a umyješ je vodou.

5 A vezma roucha, oblečeš Arona v sukni, a v plášť náležící pod náramenník, a v náramenník, a v náprsník, a přepášeš ho pasem náramenníka.

6 Vstavíš i čepici na hlavu jeho, a korunu svatosti vstavíš na čepici.

7 Naposledy vezmeš olej pomazání, a vyleje na hlavu jeho, pomažeš ho.

8 Potom synům jeho přistoupiti kážeš, a zobláčíš je v sukně.

9 A zopasuješ je pasy, Arona i syny jeho, a vstavíš jim čepičky na hlavu. I budouť míti kněžství řádem věčným; a posvětíš ruky Aronovy a ruky synů jeho.

10 Přivedeš také volka před stánek úmluvy, i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka.

11 A zabiješ volka před Hospodinem u dveří stánku úmluvy.

12 A nabera krve z volka, pomažeš na rozích oltáře prstem svým, a všecku krev vyleješ k spodku oltáře.

13 Vezmeš pak všecken tuk přikrývající droby a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, kterýž jest na nich, a zapálíš to na oltáři.

14 Maso pak z toho volka, a kůži s lejny jeho spálíš ohněm vně za stany; nebo obět za hříchy jest.

15 Skopce také jednoho vezmeš, a vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu toho skopce.

16 A zabiješ toho skopce, a nabera krve jeho, pokropíš oltáře na vrchu vůkol.

17 Skopce pak rozsekáš na kusy, a vymyje droby jeho i nohy, vkladeš je na ty kusy z něho a na hlavu jeho.

18 A potom všeho skopce zapálíš na oltáři; nebo zápal ten jest Hospodinu vůně příjemná, obět ohnivá jest Hospodinu.

19 Vezmeš také skopce druhého; i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu téhož skopce.

20 A zabiješ skopce toho, a vezma krev jeho, pomažeš jí konce ucha Aronova, a konce pravého ucha synů jeho, i palce na pravé ruce jejich, a palce na pravé noze jejich; a vykropíš tu krev na oltář vůkol.

21 A vezma krve, kteráž bude na oltáři, a oleje pomazání, pokropíš Arona a roucha jeho i synů jeho a roucha jejich s ním; a budeť posvěcen on i roucho jeho, i synové jeho, a roucho synů jeho s ním.

22 Potom vezmeš z skopce tuk a ocas, a tuk přikrývající droby, a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, kterýž jest na nich, a plece pravé, (nebo skopec naplnění jest),

23 A jeden pecník chleba, a jeden koláč chleba s olejem, a oplatek jeden z koše chlebů přesných, kterýž jest před Hospodinem.

24 A dáš to vše v ruce Aronovy a v ruce synů jeho, a obraceti to budeš sem i tam, aby byla obět obracení před Hospodinem.

25 Potom vezma to z rukou jejich, zapálíš na oltáři v zápal, k vůni příjemné před Hospodinem. Toť jest obět ohnivá Hospodinu.

26 Vezmeš také hrudí z skopce posvěcení, kterýž bude Aronův, a obraceti je budeš sem i tam, aby byla obět obracení před Hospodinem; a budeť na tvůj díl.

27 Posvětíš tedy hrudí obracení, a plece pozdvižení, kteréž obracíno a kteréž pozdvihováno bylo z skopce posvěcení, z toho, kterýž bude Aronův, a z toho, kterýž bude synů jeho.

28 A bude to Aronovi a synům jeho právem věčným od synů Izraelských, když obět pozdvižení bude. Nebo pozdvižení bude od synů Izraelských, z obětí jejich pokojných; pozdvižení jejich náleží Hospodinu.

29 Roucha pak svatá, kteráž jsou Aronova, zůstanou synům jeho po něm, aby pomazováni byli v nich, a aby posvěcovány byly v nich ruce jejich.

30 Sedm dní bude v nich choditi kněz, kterýž bude na jeho místě z synů jeho, kterýž vcházeti bude do stánku úmluvy, aby sloužil v svatyni.

31 Skopce pak posvěcení vezma, uvaříš maso jeho na místě svatém.

32 A budeť jísti Aron s syny svými maso toho skopce a chléb, kterýž jest v koši u dveří stánku úmluvy.

33 Jísti budou to ti, za něž očištění se stalo ku posvěcení rukou jejich, aby posvěceni byli. Cizí pak nebude jísti, nebo svatá věc jest.

34 Zůstalo-li by co masa posvěcení a chleba až do jitra, spálíš ostatky ohněm; nebude jedeno, nebo svatá věc jest.

35 Tak tedy uděláš s Aronem a syny jeho vedlé všeho, což jsem přikázal tobě; za sedm dní posvěcovati budeš rukou jejich.

36 A volka za hřích obětovati budeš na každý den na očištění, a krví za hřích pokropíš oltáře, čině očištění na něm, a pomažeš ho ku posvěcení jeho.

37 Za sedm dní očišťování konati budeš na oltáři, a posvětíš ho, a ten oltář bude nejsvětější. Cokoli dotkne se oltáře, posvěceno bude.

38 A toto jest, což obětovati budeš na oltáři, beránky roční dva, na každý den ustavičně.

39 Jednoho beránka obětovati budeš ráno, a beránka druhého obětovati budeš k večerou.

40 A desátý díl efi běli smíšené s olejem vytlačeným, jehož by bylo s čtvrtý díl hin, a k oběti mokré čtvrtý díl hin vína na jednoho beránka.

41 Tolikéž beránka druhého obětovati budeš k večerou. Jako při oběti suché ranní, a jako při mokré oběti její, tak při této učiníš, aby byla vůně příjemná, obět ohnivá Hospodinu.

42 Zápalná obět tato ustavičná ať jest po všecky věky vaše u dveří stánku úmluvy před Hospodinem, kdež přicházeti budu k vám, abych tam s tebou mluvil.

43 A tam přicházeti budu k synům Izraelským, a posvěceno bude místo slávou mou.

44 Nebo posvětím stánku úmluvy i oltáře; Arona také a synů jeho posvětím, aby mi úřad kněžský konali.

45 A bydliti budu u prostřed synů Izraelských, a budu jim za Boha.

46 A zvědíť, že já jsem Hospodin Bůh jejich, kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské, abych přebýval u prostřed nich, já Hospodin Bůh jejich.

   

From Swedenborg's Works

 

Arcana Coelestia #10075

Study this Passage

  
/ 10837  
  

10075. 'And the right flank' means inmost good. This is clear from the meaning of 'the right flank' as inmost good. 'The right flank' means inmost good because animals' flanks have the same meaning as the loins and thighs on a human being; a human being's loins and thighs mean conjugial love and consequently the good of celestial love, which is the good of the inmost heaven, see 3021, 4277, 4280, 4575, 5050-5062, 9961; and the right side of the loins and the right thigh mean the inmost good there. For by virtue of their correspondence the parts on the right side of a human being mean good from which springs truth, and those on the left side truth through which comes good; and those in the middle therefore mean the joining together of the two, that is, of good and truth. From this also it becomes clear that the flanks are the hindquarters of an animal where its genital organs reside, but not the forequarters, for these are called its breast. Since it means inmost good or celestial good, when the right flank of a sacrifice was lifted up and was given to Aaron it is called 'the anointing of him and of his sons', in Moses,

The right flank you shall give as a heave offering to the priest out of your eucharistic sacrifices. The breast of the wave offering and the flank of the heave offering I have received from the children of Israel from their eucharistic sacrifices; I have given them to Aaron the priest and to his sons by the statute of an age 1 . This is the anointing of Aaron and the anointing of his sons from the fire offerings to Jehovah. Leviticus 7:32, 34-35.

The breast and flank are called 'the anointing' on account of their representation of spiritual good and celestial good; for the breast by virtue of its correspondence means spiritual good, which is the good of the middle or second heaven, and the right flank celestial good, which is the good of the inmost or third heaven; and 'anointing' is a representation of the Lord in respect of Divine Good, 9954, 10019. Also the breast and the right flank were given to Aaron from sacrifices of the firstborn of ox, sheep, and goat, Numbers 18:18. The meaning of 'the right flank' as inmost good is also evident from the fact that it is mentioned last; for the tail and the intestines are mentioned first, after these the omentum on the liver, and the kidneys, and finally the right flank. The things that are mentioned first are most external, those that are mentioned second are more internal, and what is mentioned last is inmost.

Footnotes:

1. i.e. a perpetual statute

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.

From Swedenborg's Works

 

Arcana Coelestia #4280

Study this Passage

  
/ 10837  
  

4280. In that lower sense the words 'he touched the hollow of Jacob's thigh' mean where conjugial love is joined to natural good. This is clear from the meaning of 'the hollow of the thigh' as the place where conjugial love is linked to it, see above in 4277. The reason why the place where it is linked to natural good is meant is that it is the place where the thigh is joined to the feet. 'The feet' in the internal sense means natural good, see 2162, 3147, 3761, 3986.

[2] As regards 'the thigh' meaning conjugial love and 'the feet' natural good, that is one of those realities known in the past which have grown old and died. The Ancient Church, which existed in an age of representatives and meaningful signs, was extremely well acquainted with these meanings, such knowledge of them constituting their intelligence and wisdom. Indeed it constituted the intelligence and wisdom not only of those who belonged to the Church but also of those outside the Church, as becomes clear from the oldest books written by gentiles and from the stories in them which are nowadays called myths - for meaningful signs and representatives spread from the Ancient Church to those gentiles. With these also 'the thighs and loins' meant that which belonged to marriage, and 'the feet' things that were natural. The origin of this meaning of 'the thighs and the feet' lies in the correspondences of all the members, organs, and viscera of the human being with the Grand Man, which - that is to say, such correspondences - are being dealt with now at the ends of chapters. The correspondences with the thigh and the feet will be discussed again further on, where actual experience will be used to corroborate that their meaning is as indicated above.

[3] These things are bound to seem like enigmas at the present day because, as has been stated, that knowledge has grown very old indeed and died. Yet how far that knowledge excels other types of knowledge becomes clear from the consideration that the internal sense of the Word cannot possibly be known without that knowledge, as well as for the reason that the angels present with man perceive the Word according to that sense. It becomes clear also from the consideration that by means of that knowledge man is provided with communication with heaven. And what is unbelievable, the internal man himself does not think in any other way; for when the external man understands the Word according to the letter the internal man does so according to the internal sense, though while living in the body a person is not at all conscious of doing so. This becomes particularly clear from the fact that when anyone enters the next life and becomes an angel he has no need to learn the internal sense but knows it instinctively, so to speak.

[4] What conjugial love is which is meant by 'the thighs' and also by 'the loins', see 995, 1123, 2727-2759; and conjugial love is the basic love of all loves, 686, 3021. Consequently people who have genuine conjugial love in them also have celestial love, which is love to the Lord, and spiritual love, which is charity towards the neighbour. For this reason the expression 'conjugial love' is used to mean not only that love itself but also all celestial and spiritual love. These kinds of love are said to be joined to natural good when the internal man is joined to the external, that is, the spiritual man to the natural - that joining together of them being meant by 'the hollow of the thigh'. The fact that with Jacob and his descendants in general no such conjunction existed will be evident from what follows, for this is the subject dealt with here in the internal historical sense.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.