The Bible

 

Danieli 7

Study

   

1 Léta prvního Balsazara krále Babylonského Daniel měl sen a vidění svá na ložci svém, i napsal ten sen krátkými slovy.

2 Mluvil Daniel a řekl? Viděl jsem u vidění svém v noci, a aj, čtyři větrové nebeští bojovali na moři velikém.

3 A čtyři šelmy veliké vystupovaly z moře, jedna od druhé rozdílná.

4 První podobná lvu, a křídla orličí měla. Hleděl jsem, až vytrhána byla křídla její, jimiž se vznášela od země, tak že na nohách jako člověk státi musila, a srdce lidské dáno jest jí.

5 A aj, jiná šelma druhá podobná nedvědu, kteráž panství jedno vyzdvihla, a tři žebra v ústech jejích, mezi zuby jejími, a tak mluveno bylo k ní: Vstaň, nažer se hojně masa.

6 Potom jsem viděl, a aj, jiná podobná pardovi, kteráž měla čtyři křídla ptačí na hřbetě svém, a čtyřhlavá byla šelma ta, jíž moc dána byla.

7 Potom viděl jsem u viděních nočních, a aj, šelma čtvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, kteráž zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala; a ta byla rozdílná ode všech šelm, kteréž byly před ní, a měla rohů deset.

8 Pilně jsem šetřil těch rohů, a hle, roh poslední malý vyrostal mezi nimi, a tři z těch rohů prvních vyvráceni jsou před ním; a aj, oči podobné očím lidským v rohu tom, a ústa mluvící pyšně.

9 Hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící.

10 Potok ohnivý tekl a vycházel od něho, tisícové tisíců sloužili jemu, a desetkrát tisíckrát sto tisíců stálo před ním; soud zasedl, a knihy otevříny byly.

11 Patřil jsem tehdáž, hned jakž se začal zvuk té řeči pyšné, kterouž roh mluvil; patřil jsem, dokudž ta šelma nebyla zabita, a vyhlazeno tělo její, a dáno k spálení ohni.

12 A i ostatkům šelm odjali panství; nebo dlouhost života jim odměřena byla až do času, a to uloženého času.

13 Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl.

14 I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší.

15 I zhrozil se duch můj ve mně Danielovi u prostřed těla, a vidění má předěsila mne.

16 Tedy přistoupil jsem k jednomu z přístojících, a ptal jsem se ho na jistotu vší té věci. I pověděl mi, a výklad řečí mi oznámil:

17 Ty šelmy veliké, kteréž jsou čtyry, jsou čtyři králové, kteříž povstanou z země,

18 A ujmou království svatých výsostí, kteříž obdržeti mají království až na věky, a až na věky věků.

19 Tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté, kteráž rozdílná byla ode všech jiných, hrozná velmi; zubové její železní, a pazoury její ocelivé, kteráž zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala.

20 Tolikéž o rozích desíti, kteříž byli na hlavě její, a o posledním, kterýž vyrostl, a před ním spadli tři; o tom rohu, pravím, kterýž měl oči a ústa mluvící pyšně, a byl na pohledění větší než jiní.

21 Viděl jsem, an roh ten válku vedl s svatými, a přemáhal je,

22 Až přišel Starý dnů, a oddán jest soud svatým výsostí, a čas přišel, aby to království svatí obdrželi.

23 Řekl takto: Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, kteréž rozdílné bude ode všech království, a zžíře všecku zemi, a zmlátí ji a potře ji.

24 Rohů pak deset znamená, že z království toho deset králů povstane, a poslední povstane po nich, kterýž bude rozdílný od prvních, a poníží tří králů.

25 A slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté výsostí potře; nadto pomýšleti bude, aby proměnil časy i práva, když vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů.

26 V tom bude soud osazen, a panství jeho odejmou, vypléní a vyhladí je docela.

27 Království pak i panství, a důstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsostí; jehož království bude království věčné, a všickni páni jemu sloužiti a jeho poslouchati budou.

28 Až potud konec té řeči. Mne pak Daniele myšlení má velice zkormoutila, a krása má proměnila se při mně, slovo však toto v srdci svém zachoval jsem.

   

From Swedenborg's Works

 

Apocalypse Explained #716

Study this Passage

  
/ 1232  
  

716. And ten horns.- That this signifies much power is evident from the signification of horn, as denoting the power of truth against falsity and evil, and, in the opposite sense, the power of falsity against truth and good (concerning which see above, n. 316, 567); and from the signification of ten, as denoting all men and things, also many men and things (concerning which also see above, n. 675); it is therefore plain that the ten horns signify much power. That the dragon had much power is evident from what follows, namely, that because of him the male child which the woman brought forth was caught up unto God; that his tail drew down from heaven the third part of the stars; also, that he fought with Michael and his angels; and afterwards, that he stirred up Gog and Magog, and the nations in great number, to war against the saints.

[2] The dragon had such power, because by him are meant those who have separated faith from the goods of charity, which are works, and have confirmed this by means of the sense of the letter of the Word, which they have thus twisted from its genuine sense, and as it were drawn down from heaven; and because, at the end of the church, which the Apocalypse treats of, there is no charity, the dragon then has power. For at the end of the church every one desires to live for himself, for the world, and according to his own natural bent, and few wish to live for the Lord, for heaven, and eternal life; and the principle concerning faith alone, which is faith separated from charity, favours that life, and like the current of a river draws in and bears all away to such belief and to such a life. This is why the dragon, which signifies such persons and such things, appeared to have ten horns.

[3] It has been previously said that falsities from evil have no power, but it must be understood that falsities have no power against truth from good; for truth from good is from the Lord, and all power belongs to the Lord through His Divine Truth. But falsities from evil have the power that is signified by the ten horns of the dragon, because they prevail against those who are in falsities from evil, for they act as one. And a man is hereditarily in evil and thence in falsities from his parents, and afterwards from actual life, especially at the end of the church, and those falsities from evil cannot be driven out from him in a moment, but only by degrees; for if they were to be expelled in a moment, a man would die, because they constitute his life. Because such is the state of man at the end of the church, therefore falsities of evil prevail, although they have not the least power against truth from good. The Lord by means of His Divine Truth could cast out the falsities of evil in a man instantly, but this would result in his being immediately cast into hell; these must first be removed, and as far as they are removed, so far room is given for truths from good to be implanted, and the man is reformed. Such as are here meant by the dragon are also meant by the goat that fought with the ram (Daniel viii.), and also by the goats inMatthew 25; for the goats there signify those who are in faith separated from charity, and the ram and the sheep, those who are in charity.

  
/ 1232  
  

Translation by Isaiah Tansley. Many thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.