Die Bibel

 

Genesis 8

Lernen

   

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #746

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

746. Slova všechno, co se plazí po zemi zobrazují smyslovou stránku člověka a její potěšení, což už také bylo řečeno dříve (viz č. 44, 195-197, 251, 594 a 674). Lidé Nejstarší církve přirovnávali smysly a jejich požitky k plazům a všemu, co leze po zemi, a také je jmény těchto zvířat nazývali. Činili tak proto, že to jsou vnější věci, které jako by se plazily po povrchu člověka a kterým se nesmí dovolit pozvednout se výše.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #44

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

44. Genesis 1:24-25:

„I řekl Bůh:

„Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy (dle Swedenborga - Vydej země živou duši všeho druhu, zvíře a to, co se hýbe) a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka (dle Swedenborga - zvířat) a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.“

Člověk, stejně jako země, nemůže konat nic dobrého, pokud do něho nebyly vloženy (zasety) informace o tom, v co má věřit a co má dělat. Úkolem rozumu je Slovo Boží slyšet, zatímco chovat se podle něho je úkolem vůle. Slovo Boží slyšet a nechovat se podle něho je jako tvrdit, že věříme, ačkoli podle své víry nežijeme. To ale znamená, že oddělujeme slyšení od konání a máme tedy rozdělenou mysl. Člověk se tak stává tím, koho Pán v následujícím úryvku nazývá mužem pošetilým:

„Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům - ale nezřítil se, protože měl základy na skále. Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl déšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům - i zřítil se a jeho pád byl veliký.“ (Matouš 7:24-27)

Vše, co patří k rozumu, je symbolizováno, jak už bylo řečeno dříve, plazy, jež vydají vody (dle některých překladů - živočišnou havětí hemžící se ve vodách) a také létavci (ptáky) létajícími nad zemí a nad nebeskou klenbou (dle Swedenborga - nad tváří klenby). Vše, co patří vůli, je symbolizováno duší živou, kterou vydává země a také zvířaty, plazy a rozmanitými druhy zemské zvěře.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6