Die Bibel

 

Genesis 7

Lernen

   

1 Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.

2 Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho.

3 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi.

4 Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil.

5 Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin.

6 (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.)

7 A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy.

8 Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi,

9 Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé.

10 Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi.

11 Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou.

12 I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí.

13 Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu.

14 Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má,

15 Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života.

16 A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm.

17 A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země.

18 Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách.

19 A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem.

20 Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory.

21 I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka.

22 Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo.

23 A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu.

24 I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů.

   

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #746

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

746. Slova všechno, co se plazí po zemi zobrazují smyslovou stránku člověka a její potěšení, což už také bylo řečeno dříve (viz č. 44, 195-197, 251, 594 a 674). Lidé Nejstarší církve přirovnávali smysly a jejich požitky k plazům a všemu, co leze po zemi, a také je jmény těchto zvířat nazývali. Činili tak proto, že to jsou vnější věci, které jako by se plazily po povrchu člověka a kterým se nesmí dovolit pozvednout se výše.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6

Aus Swedenborgs Werken

 

Tajemství nebe #44

studieren Sie diesen Abschnitt

  
/ 10837  
  

44. Genesis 1:24-25:

„I řekl Bůh:

„Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy (dle Swedenborga - Vydej země živou duši všeho druhu, zvíře a to, co se hýbe) a rozmanité druhy zemské zvěře!“ A stalo se tak. Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka (dle Swedenborga - zvířat) a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.“

Člověk, stejně jako země, nemůže konat nic dobrého, pokud do něho nebyly vloženy (zasety) informace o tom, v co má věřit a co má dělat. Úkolem rozumu je Slovo Boží slyšet, zatímco chovat se podle něho je úkolem vůle. Slovo Boží slyšet a nechovat se podle něho je jako tvrdit, že věříme, ačkoli podle své víry nežijeme. To ale znamená, že oddělujeme slyšení od konání a máme tedy rozdělenou mysl. Člověk se tak stává tím, koho Pán v následujícím úryvku nazývá mužem pošetilým:

„Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům - ale nezřítil se, protože měl základy na skále. Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl déšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům - i zřítil se a jeho pád byl veliký.“ (Matouš 7:24-27)

Vše, co patří k rozumu, je symbolizováno, jak už bylo řečeno dříve, plazy, jež vydají vody (dle některých překladů - živočišnou havětí hemžící se ve vodách) a také létavci (ptáky) létajícími nad zemí a nad nebeskou klenbou (dle Swedenborga - nad tváří klenby). Vše, co patří vůli, je symbolizováno duší živou, kterou vydává země a také zvířaty, plazy a rozmanitými druhy zemské zvěře.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6