665. Slova učinit smlouvu znamenají, že lidé církve Noe budou znovuzrozeni, což je patrné ze skutečnosti, že mezi člověkem a Pánem nemůže být jiné spojení, nežli prostřednictvím lásky a víry, a proto smlouva znázorňuje spojení. Takovým nejopravdovějším spojením je nebeské manželství. Toto nebeské manželství neboli spojení existuje pouze mezi těmi, kdo jsou v procesu znovuzrození, takže v nejširším slova smyslu slovo smlouva reprezentuje znovuzrození samo. Pán uzavírá smlouvu s člověkem, kterého znovuzrozuje, a proto ve Staré církvi smlouvy nereprezentují nic jiného.

Z doslovného textu Bible by se zdálo, že smlouva uzavíraná s Abrahamem, Izákem a Jákobem a mnohokrát i s jejich potomky, se týkala jich osobně. Tito lidé však byli takového založení, že nemohli být znovuzrozeni. Jejich bohoslužba byla pouze vnější, ale oni ji přesto považovali i bez jakéhokoli vnitřního obsahu za svatou. Proto byly smlouvy s nimi pouze zobrazeními znovuzrození. Totéž platí pro jejich obřady a pro Abrahama, Izáka i Jákoba, kteří reprezentovali aspekty víry a lásky.

Podobně kněží a velekněží, ať byli jakéhokoli charakteru, dokonce i ti, kteří byli špatní, mohli představovat nebeské a nejsvatější kněžství. Když se jedná o reprezentování, není důraz kladen na osobu, která reprezentuje, ale na věc, která je reprezentována. Proto všichni izraelští a judští králové, i ti nejhorší, znázorňovali královský majestát Pána. Dokonce i faraon, který povýšil Josefa, aby byl po něm nejdůležitější osobou v Egyptě. Z toho a z mnoha dalších informací, jež budou díky Boží milosti uvedeny později, je patrné, že smlouvy, které byly často uzavírány se syny Jákobovými, byly pouze předobrazujícími náboženskými obřady.