408. Když je církev natolik vypleněna, že v ní už není žádná víra, tehdy - ne však dříve - začíná znovu, to znamená, že vyzařuje nové světlo, které je v Bibli nazváno ránem. Důvod, proč nové světlo neboli ráno nesvítí, dokud není církev vypleněna, je ten, že záležitosti víry a záležitosti lásky k bližnímu byly smíchány s tím, co bylo znesvěceno.

Pokud věci víry a lásky k bližnímu zůstanou v tomto znesvěceném stavu, není možné, aby do církve proniklo nějaké světlo nebo láska k bližnímu, protože plevel zničí všechno dobré símě. Když ale už není žádná víra, nemůže být ani znesvěcena, protože lidé už nevěří tomu, co je jim předkládáno a ti, kdo neuznávají a ani nevěří, ale jenom uchovávají v paměti, nemohou znesvěcovat, jak už bylo řečeno (viz č. 302, 303).

Takové je to v současné době s Židy, kteří si v důsledku soužití s křesťany musí být vědomi toho, že Pán, jehož příchod očekávali a ještě stále očekávají, je křesťany uznáván jako Mesiáš. Nemohou tuto záležitost znesvětit proto, že ji neuznávají a nevěří jí. Stejné je to s Mohamedány a pohany, kteří slyšeli o Pánu. Z tohoto důvodu Pán nepřišel na svět dříve, než se židovská církev dostala do takového stavu, že nic neuznávala a ničemu nevěřila.

303. Člověk buduje svůj život pomocí všeho toho, o čem je přesvědčený - tj. tím, co uznává a čemu věří. O čem není přesvědčený, tedy co neuznává a čemu nevěří, to neovlivňuje jeho mysl. Proto nikdo nemůže znesvětit něco, co je svaté, pokud o tom není natolik přesvědčený, že to uznává a přesto to popírá. Ti, kdo neuznávají, mohou vědět, ale je to jako by nevěděli a jsou jako ti, kdo znají věci, které jsou vymyšlené. Takoví byli Židé v době příchodu Pána na svět, a proto jsou v Písmu popisováni jako duchovně vyplenění či vyprázdnění neboli bez víry. Vzhledem k těmto okolnostem jim nemohlo škodit, když jim byl odhalen vnitřní význam Písma, protože to byli lidé, kteří se dívali, ale nic neviděli, poslouchali, ale nic neslyšeli a jejich srdce byla zatvrzelá. Pán o nich říká v Izajášovi 6:9-10:

„Jdi a řekni tomuto lidu: ‚Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.‘ Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven.“

Že tajemství víry nejsou lidem odhalena, dokud nejsou v takovém duchovním stavu, tj. dokud nejsou tak vypleněni, že už nevěří (aby, jak už bylo dříve řečeno, nebyli schopni ta tajemství znesvětit), říká Pán jasně v dalším verši (Izajáš 6:12):

„Tu jsem řekl:

„Dlouho ještě, Panovníku?“ On odpověděl:

„Dokud nezpustnou města a dokud nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění ve spoušť. Hospodin odvede ty lidi daleko a v zemi bude mnoho míst opuštěno.“

Lidmi jsou zde nazváni ti, kdo jsou moudří neboli kdo uznávají a věří. Židé byli takto vypleněni, jak již bylo řečeno, v době příchodu Pána. Ze stejných důvodů jsou stále ještě drženi v takovém vyplenění svými žádostmi (zejména lakomstvím), takže ačkoli tisíckrát slyší o Pánu a o tom, že předměty a nařízení církve představují Pána do všech detailů, nic z toho ani neuznávají, ani tomu nevěří. Ze stejného důvodu byli lidé před potopou vyhnáni ze zahrady Eden a vypleněni tak, že už nebyli schopni uznat žádnou pravdu.