640. Nikdo až dosud nevěděl, že goferové dřevo reprezentuje nezřízené touhy člověka a že komůrky symbolizují dvě části tohoto člověka, což jsou vůle a rozum. Nikdo také nemůže vědět nic víc o symbolice těchto věcí, aniž by se nejprve dozvěděl něco víc o církvi zvané Noe. Láska, kterou měli lidé Nejstarší církve, jak již bylo vícekrát řečeno (viz č. 32, 200, 202, 310, 337, 393, 459, 597), jim umožňovala rozpoznat, zda to, co slyší, je či není pravda. Jinými slovy - vůle k dobru způsobovala, že tito lidé měli porozumění pravdě. Jejich potomstvo však ovládly chtíče a žádosti, které patří do působnosti vůle. V těchto chtíčích se utopily náboženské znalosti těchto lidí a tím způsobem se z nich stali obři či Nefilimové.

Pán předvídal, že pokud by měl člověk stále tuto přirozenost, musel by zahynout navěky. Proto zajistil, aby byla vůle oddělena od rozumu a aby člověk nebyl utvářen vůlí k dobru, ale aby prostřednictvím porozumění pravdě byl obdařen láskou k bližnímu, která připomíná vůli k dobru. Taková tedy byla církev zvaná Noe, jejíž přirozenost byla úplně jiná, než byla přirozenost Nejstarší církve.

Kromě této církve existovaly v té době ještě další církve, jako např. církev zvaná Henoch (viz výklad ke Genesis 4:25, 26 v č. 438) a další, o nichž se ale nedochovaly žádné záznamy nebo popisy. Je zde popsána pouze církev Noe, protože byla zcela jiná než Nejstarší církev.

32. I. Láska a víra jsou nazvány velkými světly a poté je láska nazvána větší světlo a víra menší světlo. O lásce je řečeno, že vládne ve dne a o víře, že vládne v noci. Tato tajemství byla skryta, a to zejména proto, že v současné době stěží existuje nějaká láska a tudíž stěží nějaká víra (pozn. překl.: psáno před r. 1757, v němž proběhl poslední soud - viz Swedenborgova knížka „Poslední soud“), jak sám Pán předpověděl v evangeliu:

„Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.“ (Matouš 24:29)

Pán nyní dovolil toto tajemství odhalit. Sluncem je zde myšlena láska, která se zatemní neboli pohasne. Měsícem je myšlena víra, která nedá světlo. Hvězdy znázorňují znalosti víry, jež padají z nebe a jež jsou mocnostmi nebeskými.

II. Nejstarší církev neuznávala žádnou jinou víru, než lásku samu. Také andělé nejvyššího nebe neznají jinou víru než víru, která vychází z lásky. Celé nebe je nebem lásky, protože v nebi není žádný jiný život než život lásky, který je zdrojem veškerého nebeského štěstí. Toto štěstí je tak velké, že se nedá popsat ani jeho zlomek a ani by si je nikdo nedokázal představit. Lidé, kteří jsou pod vlivem této lásky, milují Pána z celého srdce. Jsou si však vědomi toho, že všechna láska pochází od Pána, stejně jako všechen život, který je produktem lásky samotné, a tedy také všechno štěstí. Vědí, že lidé nemohou být zdrojem opravdové lásky, ani života, ani štěstí. To, že je to Pán, z Něhož vychází všechna láska, je také znázorněno velkým světlem nebo sluncem při Jeho proměnění, protože je psáno:

„A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.“ (Matouš 17:2)

Nejvnitřnější záležitosti člověka jsou znázorněny tváří a to, co vzniká na základě těchto vnitřních věcí, je znázorněno oděvem. Slunce zde reprezentuje Božství Pána neboli Jeho lásku a světlo Jeho člověčenství neboli moudrost, která z této lásky pochází.