8. Druhý stupeň znovuzrození nastává, když člověk začíná rozlišovat mezi tím, co pochází od něho (jeho vlastní myšlenky a přání) a tím, co pochází od Pána. To, co člověk dostal od Pána, je v Bibli označováno slovy zbytky, pozůstatky či prostě něco, co zůstane, co zbylo. Těmito termíny (latinsky: reliquiae) jsou myšleny základy duchovního života. Jsou to pravdy (tj. vědomosti související s vírou čili náboženské vědomosti) a dobra (tj. všechny pozitivní a příjemné prožitky související např. s láskou k rodičům a dalším blízkým lidem, se soucitem s trpícími atd.), jež člověk získává většinou v dětství. Ukládají se v člověkově nitru a nijak se neprojevují, dokud člověk nevstoupí do procesu znovuzrození (viz č. 561).

V současné době k druhému stupni duchovního vývoje dojde většina lidí jenom prostřednictvím pokušení, neštěstí nebo zármutku, díky kterým jsou tělesné a světské záležitosti přivedeny do stavu klidu, téměř jako by odumřely. Tímto způsobem se odděluje to, co patří k vnějšímu člověku od toho, co patří k člověku vnitřnímu. Ve vnitřním člověku tedy Pán ukládá základy duchovního života, které zde čekají na tuto chvíli a pro tento účel - nástup druhého stupně znovuzrození.

701. 7. Kapitola Genesis

1. I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.

2. Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.

3. Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi,

4. neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil.“

5. Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.

6. Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi.

7. Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy.

8. Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi,

9. vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal.

10. Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.

11. V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.

12. Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.

13. Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,

14. oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec.

15. Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života.

16. Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

17. Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země.

18. Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.

19. Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.

20. Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.

21. A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.

22. Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.

23. Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.

24. Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.

Stručný obsah vnitřního smyslu 7. kapitoly Genesis

Tématem této kapitoly je příprava nové církve. Nejprve jsme se v 6. kapitole zabývali přípravou této církve co do rozumových záležitostí a nyní se budeme zabývat její přípravou co do záležitostí vůle (verše 1-5).

561. Co však jsou základy duchovního života? Nejsou to jenom dobra a pravdy, které se člověk učil z Božího slova od dětství a které se vtiskly do jeho paměti. Jsou to také všechny duchovní stavy s pravdou a dobrem související - jako stav nevinnosti v dětství, stav lásky k rodičům, sourozencům, učitelům a přátelům, stav lásky k bližnímu a také soucit s chudými a potřebnými. Všechny tyto stavy společně s dobrem a pravdou, které jsou vštípeny člověku do paměti, se nazývají základy duchovního života. Ty v člověku uchovává Pán a jsou uloženy zcela bez člověkova vědomí v jeho vnitřním člověku a jsou naprosto oddělené od všeho, co je člověku vlastní, tj. od jeho zla a nepravdy. Všechny tyto stavy jsou v člověku Pánem tak zabezpečeny, že ani nejmenší z nich není ztracen.

Dozvěděl jsem se to ze skutečnosti, že každý stav člověka, od jeho dětství až do nejvyššího věku, je nejenom zachován pro život na onom světě, ale dokonce se člověku všechny stavy znovu vynoří takové, jaké byly za jeho života na světě. V paměti tedy zůstávají a vracejí se nejenom dobra a pravdy, ale také všechny stavy nevinnosti a lásky k bližnímu. A když se znovu vynoří zlo a nepravda - protože všechno zlé a nepravdivé, dokonce i to nejmenší, též zůstává s člověkem a vrací se k němu v dalším životě - potom Pán tyto stavy zmírňuje a zjemňuje prostřednictvím stavů dobra a pravdy. Z toho všeho je patrné, že kdyby člověk neměl základy duchovního života, musel by být nezbytně navěky zatracen (viz č. 468).