¹ Proti Moábovi. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Běda městu Nébo, neboť popléněno bude; zahanbeno a vzato bude Kariataim, zahanbeno bude Misgab a děsiti se bude.

² Nebudeť míti více žádné pochvaly Moáb z Ezebon, obmýšlejí proti němu zlé: Poďte, a vyhlaďme je z národu. I ty, ó Madmen, vypléněno budeš, půjde za tebou meč.

³ Hlas žalostný z Choronaim: Ó poplénění a potření veliké.

⁴ Potřín bude Moáb, slyšán bude křik maličkých jeho.

⁵ Proto že na cestě Luchitské ustavičný bude pláč, a že kudyž se chodí k Choronaim, nepřátelé křik hrozný slyšeti budou:

⁶ Utecte, vysvoboďte život svůj, a buďte jako vřes na poušti.

⁷ Nebo proto, že doufáš v statku svém a v pokladích svých, také ty jat budeš; i půjde Chámos do zajetí, kněží jeho, též i knížata jeho.

⁸ Přitáhne zajisté zhoubce na každé město, aniž ho které město znikne; zahyne i údolí, a zahlazena bude rovina, jakž praví Hospodin.

⁹ Dejte brky Moábovi, ať rychle uletí; nebo města jeho v poušť obrácena budou, tak že nebude žádného obyvatele v nich.

¹⁰ Zlořečený ten, kdož dělá dílo Hospodinovo lstivě, a zlořečený ten, kdož zdržuje meč svůj od krve.

¹¹ Mělť jest pokoj Moáb od dětinství svého, a usadil se na kvasnicích svých, aniž býval přelíván z nádoby do nádoby, totiž do zajetí nechodíval; pročež zůstala v něm chuť jeho, a vůně jeho není proměněna.

¹² Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že pošli na něj ty, kteříž vpády činí, a zajmou jej, sudy pak jeho vyprázdní, a nádoby jeho roztříští.

¹³ I zahanben bude Moáb od Chámos, jako zahanbeni jsou dům Izraelský od Bethel naděje své.

¹⁴ Kterakž říkáte: Silní jsme a muži stateční k boji?

¹⁵ Pohuben bude Moáb a z měst svých vyjde, a nejvýbornější mládenci jeho půjdou k zabití, dí král, jehož jméno Hospodin zástupů.

¹⁶ Blízkoť jest bída Moábova, aby přišla, a trápení jeho pospíchá velice.

¹⁷ Litujte ho všickni okolní jeho, a všickni, kteříž víte o jménu jeho, rcete: Jak polámána jest hůl nejpevnější, prut nejozdobnější?

¹⁸ Sejdi z slávy své, a seď v žíni, ó ty, kterážs se usadila, dcero Dibonská; neboť zhoubce Moábův přitáhne proti tobě, zkazí ohrady tvé.

¹⁹ Postav se na cestě, a ohlédni se pilně, obyvatelkyně Aroer; vyptej se toho, kdož utíká, a té, kteráž uchází, rci: Co se děje?

²⁰ Stydí se Moáb, že jest potřín. Kvělte a křičte, oznamte u Arnon, že hubí Moába.

²¹ Nebo soud přišel na zemi té roviny, na Holon a na Jasa a na Mefat,

²² I na Dibon a Nébo, a na Betdiblataim,

²³ I na Kariataim a na Betgamul, a na Betmeon,

²⁴ A na Kariot, a na Bozru i na všecka města země Moábské, daleká i blízká.

²⁵ Odťat bude roh Moábův, a rámě jeho zlámáno bude, dí Hospodin.

²⁶ Opojte jej, poněvadž se proti Hospodinu zpínal, až by se válel Moáb v vývratku svém, a byl za smích i on také.

²⁷ Nebo zdali v posměchu nebyl u tebe Izrael? Zdali mezi zloději zastižen jest, že jakž jen promluvíš o něm, poskakuješ?

²⁸ Zanechte měst, a přebývejte v skále, ó obyvatelé Moábští, a buďte podobni holubici hnízdící se daleko v rozsedlinách.

²⁹ Slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o vysokomyslnosti jeho a pýše jeho, i o nadutosti jeho, a povyšování se srdce jeho.

³⁰ Známť já, dí Hospodin, vzteklost jeho, ale špatnáť jest ona k tomu; lži jeho nedovedouť toho.

³¹ Protož nad Moábskými kvílím, a nade vším Moábem křičím, pro obyvatele Kircheres úpí srdce.

³² Více než plakáno bylo Jazerských, plači tebe, ó vinný kmene Sibma. Rozvodové tvoji dostanouť se za moře, až k moři Jazerskému dosáhnou; na letní ovoce tvé a na vinobraní tvé zhoubce připadne.

³³ I přestane veselé a plésání nad polem úrodným v zemi Moábské, a vínu z presu přítrž učiním; nebudou ho tlačívati s prokřikováním. Prokřikování nebudeť prokřikováním.

³⁴ Více křičeti budou než Ezebonští, až do Eleale, až do Jasa vydávati budou hlas svůj, od Ségor až do Choronaim jako jalovice tříletá; nebo také i vody Nimrim vymizejí.

³⁵ A tak učiním, dí Hospodin, přítrž Moábovi, obětujícímu na výsosti a kadícímu bohům jeho.

³⁶ Protož srdce mé nad Moábem jako píšťalky zníti bude, srdce mé i nad obyvateli Kircheres jako píšťalky zníti bude, proto že i zboží nashromážděná se v nic obrátí.

³⁷ Nebo na každé hlavě bude lysina, a každá brada oholena, na všech rukou řezání, a na bedrách žíně.

³⁸ Na všech střechách Moábových i po ulicích jeho všudy jen kvílení; nebo rozrazím Moába jako nádobu neužitečnou, dí Hospodin.

³⁹ Kvíliti budou: Jakť jest potřín, jak se obrátil zpět Moáb s hanbou! A jest Moáb v posměchu a k předěšení všechněm, kteříž jsou vůkol něho.

⁴⁰ Nebo takto praví Hospodin: Aj, jako orlice přiletí a roztáhne křídla svá na Moába.

⁴¹ Vzato bude Kariot, i pevnosti pobrány budou, a bude srdce silných Moábských v ten den podobné srdci ženy svírající se.

⁴² I vyhlazen bude Moáb z lidu, proto že se proti Hospodinu zpínal.

⁴³ Strach a jáma a osídlo nad tebou, ó obyvateli Moábský, praví Hospodin.

⁴⁴ Kdo uteče před strachem, vpadne do jámy, a kdo vyleze z jámy, osídlem lapen bude; nebo uvedu na něj, totiž na Moába, rok navštívení jejich, dí Hospodin.

⁴⁵ Stávaliť jsou v stínu Ezebon ti, kteříž utíkávali před násilím, ale oheň vyjde z Ezebon, a plamen z prostřed Seon, a zžíře kout Moábův a vrch hlavy těch, kteříž jen bouří.

⁴⁶ Běda tobě, Moábe, zahyneť lid Chámosův; nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí, i dcery tvé do zajetí.

⁴⁷ A však zase přivedu zajaté Moábské v posledních dnech, dí Hospodin. Až potud soud o Moábovi.

¹ Or don't you know, brothers (for I speak to men who know the law), that the law has dominion over a man for as long as he lives?

² For the woman that has a husband is bound by law to the husband while he lives, but if the husband dies, she is discharged from the law of the husband.

³ So then if, while the husband lives, she is joined to another man, she would be called an adulteress. But if the husband dies, she is free from the law, so that she is no adulteress, though she is joined to another man.

⁴ Therefore, my brothers, you also were made dead to the law through the body of Christ, that you would be joined to another, to him who was raised from the dead, that we might bring forth fruit to God.

⁵ For when we were in the flesh, the sinful passions which were through the law, worked in our members to bring forth fruit to death.

⁶ But now we have been discharged from the law, having died to that in which we were held; so that we serve in newness of the spirit, and not in oldness of the letter.

⁷ What shall we say then? Is the law sin? May it never be! However, I wouldn't have known sin, except through the law. For I wouldn't have known coveting, unless the law had said, "You shall not covet."

⁸ But sin, finding occasion through the commandment, produced in me all kinds of coveting. For apart from the law, sin is dead.

⁹ I was alive apart from the law once, but when the commandment came, sin revived, and I died.

¹⁰ The commandment, which was for life, this I found to be for death;

¹¹ for sin, finding occasion through the commandment, deceived me, and through it killed me.

¹² Therefore the law indeed is holy, and the commandment holy, and righteous, and good.

¹³ Did then that which is good become death to me? May it never be! But sin, that it might be shown to be sin, by working death to me through that which is good; that through the commandment sin might become exceeding sinful.

¹⁴ For we know that the law is spiritual, but I am fleshly, sold under sin.

¹⁵ For I don't know what I am doing. For I don't practice what I desire to do; but what I hate, that I do.

¹⁶ But if what I don't desire, that I do, I consent to the law that it is good.

¹⁷ So now it is no more I that do it, but sin which dwells in me.

¹⁸ For I know that in me, that is, in my flesh, dwells no good thing. For desire is present with me, but I don't find it doing that which is good.

¹⁹ For the good which I desire, I don't do; but the evil which I don't desire, that I practice.

²⁰ But if what I don't desire, that I do, it is no more I that do it, but sin which dwells in me.

²¹ I find then the law, that, to me, while I desire to do good, evil is present.

²² For I delight in God's law after the inward man,

²³ but I see a different law in my members, warring against the law of my mind, and bringing me into captivity under the law of sin which is in my members.

²⁴ What a wretched man I am! Who will deliver me out of the body of this death?

²⁵ I thank God through Jesus Christ, our Lord! So then with the mind, I myself serve God's law, but with the flesh, the sin's law.