1. První kniha Mojžíšova (Genesis)

Z doslovného významu Starého zákona nemůže nikdo poznat, že tato část Bible obsahuje hluboká tajemství nebe. Starý zákon jako celek i jeho jednotlivé detaily se vztahují k Pánu, nebi, církvi, víře a ke všemu, co s tím souvisí. Z doslovného textu však nikdo nepochopí nic jiného než to, že se vše ve Starém zákoně týká pouze vnějších obřadů a předpisů židovské církve. Všude v Písmu svatém je však skrytý význam (tzv. vnitřní smysl), který není nikde v doslovném textu patrný. Pouze na několika málo místech Ježíš tento vnitřní smysl svým učedníkům odhalil a vysvětlil - například že oběti představují Pána; země Kanaán a Jeruzalém že znamenají nebe, proto se jim také říká nebeský Kanaán a nebeský Jeruzalém a stejný význam má i slovo ráj. (Pozn. překl.: Skrytý význam neboli vnitřní smysl má většina knih Starého zákona - 5 knih Mojžíšových, Jozue, Soudců, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, Žalmy a všechny knihy proroků, z Nového zákona pak evangelia a Zjevení Janovo.)

125. Genesis 2:16:

„A Hospodin Bůh člověku přikázal:

„Z každého stromu zahrady smíš jíst.“

Jíst z každého stromu znamená vyciťovat, co je dobré a co je pravdivé. Jak už bylo dříve řečeno, strom symbolizuje vyciťování. Lidé z Nejstarší církve obdrželi vědomosti o pravé víře prostřednictvím přímého zjevení. Hovořili totiž s Pánem a s anděly a také byli instruováni prostřednictvím krásných vizí a snů. Pán je obdařil soustavným vyciťováním, takže když přemýšleli o tom, co měli uloženo v paměti, okamžitě vnímali, co je pravdivé a co je dobré. Jestliže jim bylo prezentováno něco nepravdivého, nejen že se tomu vyhýbali, ale dokonce je to naplňovalo děsem. Stejné prožívání mají i andělé.

Později však bylo vyciťování Nejstarší církve nahrazeno znalostmi (tedy naučením se) toho, co je pravdivé a co je dobré, a to na základě toho, co bylo odhaleno v dřívějších dobách a později na základě toho, co bylo napsáno ve Slově Božím.

11. Ve vnitřním neboli duchovním smyslu Slova jsou nesčetná tajemství

Slovo ve vnitřním smyslu obsahuje nesčetné věci převyšující lidské chápání (č. 3085, 3086), a dokonce věci nevyjádřitelné a nevysvětlitelné (č.1965). Mohou si jich povšimnout a porozumět jim pouze andělé (č.167). Vnitřní smysl Slova obsahuje tajemství nebe, vztahující se k Pánu a Jeho království na nebi a na zemi (č. 1, 2, 3, 4, 937). Tato tajemství nejsou zjevná v literním smyslu (č. 937, 1502, 2161). U proroků se mnoho věcí jeví nesouvisle, avšak ve vnitřním smyslu tam spolu vše souvisí v nádherných spojitých sestavách (č. 7153, 9022). V literním smyslu původního jazyka Slova nemůže chybět jediné slovo, dokonce ani jediná čárka, aniž by se tím neporušil vnitřní smysl Slova. Proto se Slovo zachovalo Pánovou Božskou Prozřetelností neporušené až do poslední čárky (č.7933). V každé jednotlivosti Slova jsou obsaženy nesčetné skutečnosti (č. 6617, 8920), stejně jako v každém jeho jednotlivém výrazu (č.1689). Nesčetné věci jsou v modlitbě Pána a v každé její jednotlivosti (č.6619) a také v přikázáních Desatera, přestože jejich vnější smysl obsahuje věci, které zná každý národ i bez zjevení (č. 8862, 8902). V každé čárce Slova v původním jazyce je svatost; ukázáno z nebe, viz dílo Nebe a peklo (č.260) a vysvětlující slova Pána: „Nepomine jediné písmenko a jediná čárka ze zákona.” (Matouš 5:18).

Ve Slovu, zejména v jeho prorocké části, se vyskytuje dvojnost výrazů, které se zdánlivě týkají jedné a téže věci, ale ve skutečnosti se jeden z nich vztahuje k dobru a druhý k pravdě (č. 683, 707, 2516, 8339). Ve Slovu jsou dobro a pravda podivuhodně spojeny, avšak toto spojení je zjevné jen pro toho, kdo zná vnitřní smysl (č.10554). A tak je ve Slovu a v každé jeho jednotlivosti Božské a nebeské manželství (č. 683, 793, 801, 2173, 2516, 2712, 5138, 7022). Božské manželství je manželstvím Božského Dobra a Božské Pravdy, tedy Pána v nebi, v Němž samotném tam toto manželství existuje (č. 3004, 3005, 3009, 5138, 5194, 5502, 6343, 7945, 8339, 9263, 9314). Ježíšem se míní Božské Dobro a Kristem Božská Pravda, a oběma se tak označuje božské manželství v nebi (č. 3004, 3005, 3009). Toto manželství, a proto i Pán vzhledem k Božskému Dobru a Božské Pravdě, jsou v každé jednotlivosti Slova v jeho vnitřním významu (č. 2508, 2618, 2803, 3004, 3211, 3952, 6179). Nebeským manželstvím se nazývá manželství dobra a pravdy od Pána v nebi a v církvi (č. 2508, 2618, 2803, 3004, 3211, 3952, 6179). V tomto ohledu je tedy Slovo jakoby nebem (č. 2173, 10126). Nebe je ve Slovu přirovnáváno k manželství díky tomuto jeho vnitřnímu manželství dobra a pravdy (č. 2758, 3132, 4434, 4835).

Vnitřní smysl tvoří vlastní pravou nauku církve (č. 9025, 9430, 10400). Ti, kdo rozumějí Slovu podle jeho vnitřního smyslu, znají pravou nauku církve, protože ta je ve vnitřním smyslu obsažena (č. 9025, 9430, 10400). Niternost Slova je také niternost církve, stejně jako i niternost bohoslužby (č.10460). Slovo je naukou lásky k Pánu a naukou účinné lásky k bližnímu (č. 3419, 3420).

V doslovném smyslu je Slovo jakoby oblakem a ve vnitřním smyslu slávou (předmluva k 18. kap. 1. knihy Mojžíšovy a č. 5922, 6343, kde se vysvětluje, že Pán přijde v nebeských oblacích se slávou). Oblaka ve Slově znamenají Slovo v doslovném smyslu a sláva Slovo ve vnitřním smyslu (předmluva k 18. kap. 1. knihy Mojžíšovy a č. 4060, 4391, 5922, 6343, 6752, 8106, 8781, 9430, 10551, 10574). Výrazy v literním smyslu jsou ve srovnání s tím, co je ukryto ve smyslu vnitřním, jako hrubé projekce hlazeného optického válce (dalekohledu), z nichž však přece jen ve válci vzniká nádherný obraz člověka (č.1871). V duchovním světě jsou ti, kdo přijímají a uznávají pouze literní smysl, zobrazováni jako ošklivá stařena. Avšak ti, kdo přijímají a uznávají zároveň i vnitřní smysl, jsou znázorňováni jako krásně oděná panna (č.1774). Slovo je ve svém celku obrazem nebe, protože je Božskou Pravdou, a protože Božská Pravda vytváří nebe; a jelikož nebe odráží podobu člověka, Slovo je v tomto ohledu jakoby obrazem člověka (č.187). Že nebe ve svém celku představuje člověka, viz dílo Nebe a peklo č. 59-67, a že Božská Pravda vycházející od Pána vytváří nebe, viz č. 126-140, 200-212 tamtéž. Andělům se Slovo jeví v těch nejkrásnějších a nejpůvabnějších formách (č. 1767, 1768). Literní smysl je jako tělo a vnitřní smysl jako duše tohoto těla (č.8943). Proto má Slovo život z vnitřního smyslu (č. 1405, 4857). Slovo je bez poskvrny ve smyslu vnitřním, nejeví se však takovým ve smyslu literním (č. 2362, 2395). Doslovné znění je svaté z nitra (č. 10126, 10728).

Historické části Slova mají rovněž vnitřní smysl, avšak ten je uvnitř (č.4989). Historické části Slova proto stejně tak jako prorocké části obsahují nebeská tajemství (č. 755, 1659, 1709, 2310, 2333). Andělé nevnímají tyto části ve smyslu historickém, ale ve smyslu nauky (dogmatiky), protože je vnímají duchovně (č.6884). Niterná tajemství obsažená v historických částech Slova se člověku jeví méně jasná nežli ta, jež jsou v částech prorockých, a to proto, že mysl věnuje více pozornosti historickým událostem a více o nich uvažuje (č. 2176, 6597). Opět ukázán charakter vnitřního smyslu Slova (č. 1756, 1984, 2004, 2663, 3035, 7089, 10604, 10614). Objasněno srovnáním (č.1873).