¹ Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

² Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

³ Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

⁴ Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

⁵ Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

⁶ Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

⁷ Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

⁸ A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

⁹ Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

¹⁰ Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

¹¹ Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

¹² Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

¹³ Postřelil ledví má střelami toulu svého.

¹⁴ Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

¹⁵ Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

¹⁶ Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

¹⁷ Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

¹⁸ A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

¹⁹ A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

²⁰ Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

²¹ A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

²² Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

²³ Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

²⁴ Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

²⁵ Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

²⁶ Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

²⁷ Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

²⁸ Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

²⁹ Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

³⁰ Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

³¹ Neboť nezamítá Pán na věčnost;

³² Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

³³ Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

³⁴ Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

³⁵ Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

³⁶ Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

³⁷ Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

³⁸ Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

³⁹ Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

⁴⁰ Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

⁴¹ Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

⁴² Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

⁴³ Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

⁴⁴ Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

⁴⁵ Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

⁴⁶ Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

⁴⁷ Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

⁴⁸ Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

⁴⁹ Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

⁵⁰ Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

⁵¹ Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

⁵² Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

⁵³ Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

⁵⁴ Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

⁵⁵ Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

⁵⁶ Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

⁵⁷ V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

⁵⁸ Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

⁵⁹ Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

⁶⁰ Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

⁶¹ Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

⁶² Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

⁶³ Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

⁶⁴ Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

⁶⁵ Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

⁶⁶ Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

¹ Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.

² Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.

³ Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.

⁴ Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

⁵ Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,

⁶ Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.

⁷ Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

⁸ Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

⁹ Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.

¹⁰ Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

¹¹ Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,

¹² Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.

¹³ Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.

¹⁴ Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:

¹⁵ Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.

¹⁶ Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,

¹⁷ Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.

¹⁸ Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,

¹⁹ Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.

²⁰ Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.

²¹ Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,

²² Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.

²³ Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.

²⁴ Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.

²⁵ Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.

²⁶ I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.

²⁷ Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.

²⁸ Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.

²⁹ Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.

³⁰ Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.

³¹ Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.

³² Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,

³³ Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.

³⁴ Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.

³⁵ I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.

³⁶ Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.

³⁷ Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.

³⁸ Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.

³⁹ Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.

⁴⁰ K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.

⁴¹ Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.

⁴² Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.

⁴³ Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.

⁴⁴ A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,

⁴⁵ Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.