The Bible

 

Jeremiáše 48

Study

   

1 Proti Moábovi. Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Běda městu Nébo, neboť popléněno bude; zahanbeno a vzato bude Kariataim, zahanbeno bude Misgab a děsiti se bude.

2 Nebudeť míti více žádné pochvaly Moáb z Ezebon, obmýšlejí proti němu zlé: Poďte, a vyhlaďme je z národu. I ty, ó Madmen, vypléněno budeš, půjde za tebou meč.

3 Hlas žalostný z Choronaim: Ó poplénění a potření veliké.

4 Potřín bude Moáb, slyšán bude křik maličkých jeho.

5 Proto že na cestě Luchitské ustavičný bude pláč, a že kudyž se chodí k Choronaim, nepřátelé křik hrozný slyšeti budou:

6 Utecte, vysvoboďte život svůj, a buďte jako vřes na poušti.

7 Nebo proto, že doufáš v statku svém a v pokladích svých, také ty jat budeš; i půjde Chámos do zajetí, kněží jeho, též i knížata jeho.

8 Přitáhne zajisté zhoubce na každé město, aniž ho které město znikne; zahyne i údolí, a zahlazena bude rovina, jakž praví Hospodin.

9 Dejte brky Moábovi, ať rychle uletí; nebo města jeho v poušť obrácena budou, tak že nebude žádného obyvatele v nich.

10 Zlořečený ten, kdož dělá dílo Hospodinovo lstivě, a zlořečený ten, kdož zdržuje meč svůj od krve.

11 Mělť jest pokoj Moáb od dětinství svého, a usadil se na kvasnicích svých, aniž býval přelíván z nádoby do nádoby, totiž do zajetí nechodíval; pročež zůstala v něm chuť jeho, a vůně jeho není proměněna.

12 Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, že pošli na něj ty, kteříž vpády činí, a zajmou jej, sudy pak jeho vyprázdní, a nádoby jeho roztříští.

13 I zahanben bude Moáb od Chámos, jako zahanbeni jsou dům Izraelský od Bethel naděje své.

14 Kterakž říkáte: Silní jsme a muži stateční k boji?

15 Pohuben bude Moáb a z měst svých vyjde, a nejvýbornější mládenci jeho půjdou k zabití, dí král, jehož jméno Hospodin zástupů.

16 Blízkoť jest bída Moábova, aby přišla, a trápení jeho pospíchá velice.

17 Litujte ho všickni okolní jeho, a všickni, kteříž víte o jménu jeho, rcete: Jak polámána jest hůl nejpevnější, prut nejozdobnější?

18 Sejdi z slávy své, a seď v žíni, ó ty, kterážs se usadila, dcero Dibonská; neboť zhoubce Moábův přitáhne proti tobě, zkazí ohrady tvé.

19 Postav se na cestě, a ohlédni se pilně, obyvatelkyně Aroer; vyptej se toho, kdož utíká, a té, kteráž uchází, rci: Co se děje?

20 Stydí se Moáb, že jest potřín. Kvělte a křičte, oznamte u Arnon, že hubí Moába.

21 Nebo soud přišel na zemi té roviny, na Holon a na Jasa a na Mefat,

22 I na Dibon a Nébo, a na Betdiblataim,

23 I na Kariataim a na Betgamul, a na Betmeon,

24 A na Kariot, a na Bozru i na všecka města země Moábské, daleká i blízká.

25 Odťat bude roh Moábův, a rámě jeho zlámáno bude, dí Hospodin.

26 Opojte jej, poněvadž se proti Hospodinu zpínal, až by se válel Moáb v vývratku svém, a byl za smích i on také.

27 Nebo zdali v posměchu nebyl u tebe Izrael? Zdali mezi zloději zastižen jest, že jakž jen promluvíš o něm, poskakuješ?

28 Zanechte měst, a přebývejte v skále, ó obyvatelé Moábští, a buďte podobni holubici hnízdící se daleko v rozsedlinách.

29 Slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o vysokomyslnosti jeho a pýše jeho, i o nadutosti jeho, a povyšování se srdce jeho.

30 Známť já, dí Hospodin, vzteklost jeho, ale špatnáť jest ona k tomu; lži jeho nedovedouť toho.

31 Protož nad Moábskými kvílím, a nade vším Moábem křičím, pro obyvatele Kircheres úpí srdce.

32 Více než plakáno bylo Jazerských, plači tebe, ó vinný kmene Sibma. Rozvodové tvoji dostanouť se za moře, až k moři Jazerskému dosáhnou; na letní ovoce tvé a na vinobraní tvé zhoubce připadne.

33 I přestane veselé a plésání nad polem úrodným v zemi Moábské, a vínu z presu přítrž učiním; nebudou ho tlačívati s prokřikováním. Prokřikování nebudeť prokřikováním.

34 Více křičeti budou než Ezebonští, až do Eleale, až do Jasa vydávati budou hlas svůj, od Ségor až do Choronaim jako jalovice tříletá; nebo také i vody Nimrim vymizejí.

35 A tak učiním, dí Hospodin, přítrž Moábovi, obětujícímu na výsosti a kadícímu bohům jeho.

36 Protož srdce mé nad Moábem jako píšťalky zníti bude, srdce mé i nad obyvateli Kircheres jako píšťalky zníti bude, proto že i zboží nashromážděná se v nic obrátí.

37 Nebo na každé hlavě bude lysina, a každá brada oholena, na všech rukou řezání, a na bedrách žíně.

38 Na všech střechách Moábových i po ulicích jeho všudy jen kvílení; nebo rozrazím Moába jako nádobu neužitečnou, dí Hospodin.

39 Kvíliti budou: Jakť jest potřín, jak se obrátil zpět Moáb s hanbou! A jest Moáb v posměchu a k předěšení všechněm, kteříž jsou vůkol něho.

40 Nebo takto praví Hospodin: Aj, jako orlice přiletí a roztáhne křídla svá na Moába.

41 Vzato bude Kariot, i pevnosti pobrány budou, a bude srdce silných Moábských v ten den podobné srdci ženy svírající se.

42 I vyhlazen bude Moáb z lidu, proto že se proti Hospodinu zpínal.

43 Strach a jáma a osídlo nad tebou, ó obyvateli Moábský, praví Hospodin.

44 Kdo uteče před strachem, vpadne do jámy, a kdo vyleze z jámy, osídlem lapen bude; nebo uvedu na něj, totiž na Moába, rok navštívení jejich, dí Hospodin.

45 Stávaliť jsou v stínu Ezebon ti, kteříž utíkávali před násilím, ale oheň vyjde z Ezebon, a plamen z prostřed Seon, a zžíře kout Moábův a vrch hlavy těch, kteříž jen bouří.

46 Běda tobě, Moábe, zahyneť lid Chámosův; nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí, i dcery tvé do zajetí.

47 A však zase přivedu zajaté Moábské v posledních dnech, dí Hospodin. Až potud soud o Moábovi.

   

The Bible

 

Romans 9

Study

   

1 I tell the truth in Christ. I am not lying, my conscience testifying with me in the Holy Spirit,

2 that I have great sorrow and unceasing pain in my heart.

3 For I could wish that I myself were accursed from Christ for my brothers' sake, my relatives according to the flesh,

4 who are Israelites; whose is the adoption, the glory, the covenants, the giving of the law, the service, and the promises;

5 of whom are the fathers, and from whom is Christ as concerning the flesh, who is over all, God, blessed forever. Amen.

6 But it is not as though the word of God has come to nothing. For they are not all Israel, that are of Israel.

7 Neither, because they are Abraham's seed, are they all children. But, "In Isaac will your seed be called."

8 That is, it is not the children of the flesh who are children of God, but the children of the promise are counted as a seed.

9 For this is a word of promise, "At the appointed time I will come, and Sarah will have a son."

10 Not only so, but Rebecca also conceived by one, by our father Isaac.

11 For being not yet born, neither having done anything good or bad, that the purpose of God according to election might stand, not of works, but of him who calls,

12 it was said to her, "The elder will serve the younger."

13 Even as it is written, "Jacob I loved, but Esau I hated."

14 What shall we say then? Is there unrighteousness with God? May it never be!

15 For he said to Moses, "I will have mercy on whom I have mercy, and I will have compassion on whom I have compassion."

16 So then it is not of him who wills, nor of him who runs, but of God who has mercy.

17 For the Scripture says to Pharaoh, "For this very purpose I caused you to be raised up, that I might show in you my power, and that my name might be proclaimed in all the earth."

18 So then, he has mercy on whom he desires, and he hardens whom he desires.

19 You will say then to me, "Why does he still find fault? For who withstands his will?"

20 But indeed, O man, who are you to reply against God? Will the thing formed ask him who formed it, "Why did you make me like this?"

21 Or hasn't the potter a right over the clay, from the same lump to make one part a vessel for honor, and another for dishonor?

22 What if God, willing to show his wrath, and to make his power known, endured with much patience vessels of wrath made for destruction,

23 and that he might make known the riches of his glory on vessels of mercy, which he prepared beforehand for glory,

24 us, whom he also called, not from the Jews only, but also from the Gentiles?

25 As he says also in Hosea, "I will call them 'my people,' which were not my people; and her 'beloved,' who was not beloved."

26 "It will be that in the place where it was said to them, 'You are not my people,' There they will be called 'children of the living God.'"

27 Isaiah cries concerning Israel, "If the number of the children of Israel are as the sand of the sea, it is the remnant who will be saved;

28 for He will finish the work and cut it short in righteousness, because the LORD will make a short work upon the earth."

29 As Isaiah has said before, "Unless the Lord of Armies had left us a seed, we would have become like Sodom, and would have been made like Gomorrah."

30 What shall we say then? That the Gentiles, who didn't follow after righteousness, attained to righteousness, even the righteousness which is of faith;

31 but Israel, following after a law of righteousness, didn't arrive at the law of righteousness.

32 Why? Because they didn't seek it by faith, but as it were by works of the law. They stumbled over the stumbling stone;

33 even as it is written, "Behold, I lay in Zion a stumbling stone and a rock of offense; and no one who believes in him will be disappointed."