414. Že bydlet ve stanech znázorňuje svatou lásku, je zřejmé z významu slova stan v Žalmy 15:1-2. Jako např. v žalmu 15:1-2:

„Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře? Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu,… “

V tomto úryvku jsou slovy bydlet ve stanu nebo v hoře svatosti popsány svaté věci lásky, jmenovitě žít bezúhonně (jiný překlad: chodit v upřímnosti) a jednat spravedlivě.

Dále žalm 19:5:

„Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan.“

Zde slunce znamená lásku.

žalm 61:5::

„Chci navěky pobývat v tvém stanu, utéci se do skrýše tvých křídel.“

Zde stan znamená to, co je nebeské a skrýš křídel představuje to duchovní, co z tohoto nebeského pochází.

Izajáš 16:5:

„Trůn bude upevněn milosrdenstvím a dosedne na něj v Davidově stanu ten, jenž bude soudit věrně, vyhledávat právo, rázně uplatňovat spravedlnost.“

Zde také stan znamená to, co je svaté a pochází z lásky, což může být patrné ze slov soudit věrně, vyhledávat právo a uplatňovat spravedlnost.

O nebeském Jeruzalému se mluví u Izajáše 33:20::

„Pohleď na Sijón, město našich slavností! Tvé oči spatří Jeruzalém, nivu poklidnou, stan, který nebude stržen, jehož kolíky nikdy nebudou vytrženy a z jehož provazů se žádný nepřetrhne.“

II. V citátu z Jeremiáše 30:18::

„Takto praví Hospodin: Aj, já zase přivedu zajaté stánků Jákobových, a nad příbytky jeho slituji se, i budeť zase vzděláno město na prvním místě svém, a palác podlé způsobu svého vystaven.“

Zajatí ze stanů znázorňují vyplenění toho, co je nebeské, neboli svatých věcí patřících k lásce. Z Ámose 9:11:

„V onen den postavím padající Davidův stánek a jeho trhliny zazdím, opravím, co na něm pobořeno, a zbuduji jej jako za dnů dávných.“

Davidův stánek symbolizuje to, co je nebeské a také svaté věci, které s tím souvisejí.

Dále:

„A celá země je pustá. Strhli mi náhle nad hlavou stany, bleskem se zřítily závěsy mé!“ (Jeremiáš 4:20 - překlad Vladimíra Šrámka)

„Můj stan je stržen, provazce jsou již zpřetrhány. Synové moji odešli ode mne, nikde již nejsou. Nikdo tu není, kdo vztyčí můj stan a napne pokrývky!“ (Jeremiáš 10:20, překlad Vladimíra Šrámka)

V obou citátech stan reprezentuje nebeské záležitosti a závěsy, pokrývky a provazce duchovní záležitosti odvozené z nebeských.

V Pláči 2:4 se mluví o zničení nebeských záležitostí neboli svatých věcí víry:

„Panovník … ve stanu sijónské dcery vylil svoje rozhořčení jako oheň.“

III. Důvodem, proč slovo stan je v Bibli užíváno k symbolizování nebeských a svatých záležitostí lásky, je to, že lidé za starých dob sloužili bohoslužbu ve svých stanech. Když ale začali znesvěcovat stany znesvěcujícími způsoby bohoslužby, byl vybudován svatostánek a poté chrám. Stany tedy symbolizovaly vše, co bylo následně představováno nejprve svatostánkem a pak chrámem. Ze stejného důvodu je svatý muž označován jako stan, svatý stánek a chrám Pána. Že stan, svatostánek, stánek a chrám mají stejný význam, je zřejmé z žalmu 27:4-6:

„O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic,… “

IV. V nejvyšším smyslu je stanem, stánkem a chrámem znázorňován Pán co do svého člověčenství. Je tak zváno i vše nebeské a svaté a také každý nebeský člověk. Protože Pán miloval Nejstarší církev více, než církve, které po ní následovaly, a protože lidé v té době žili sami, tj. jen se svou rodinou, a sloužili bohoslužbu ve svých stanech, byly stany považovány za více svaté než chrám, jenž byl znesvěcen. Na památku toho byl ustaven svátek stánků, který se slavil po sklizni úrody. Během tohoto svátku Židé bydleli ve stanech jako Nejstarší lidé (viz 3. Mojžíšova 23:39-44, 5. Mojžíšova 16:13, Ozeáš 12:10).