The Bible

 

Genesis 8

Study

   

1 Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

2 A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

3 I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

4 Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

6 I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

8 Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

9 Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

10 A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

11 I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

12 I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

14 Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

15 I mluvil Bůh k Noé, řka:

16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

17 Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

19 Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

20 Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

21 I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

22 Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

   

From Swedenborg's Works

 

Arcana Coelestia #897

Study this Passage

  
/ 10837  
  

897. In this place, the subject being the man of the Ancient Church when regenerated, by “seeing” is signified acknowledging and having faith. That “seeing” has this signification is evident from the Word; as in Isaiah:

Ye looked not unto the Maker thereof, and the Former thereof from afar ye have not seen (Isaiah 22:11),

speaking of the city of Zion; “not to see the Former from afar” is not to acknowledge, still less to have faith. Again:

Make the heart of this people fat, and make their ears heavy, and smear over their eyes, lest they see with their eyes, and hear with their ears, and their heart should understand, and turn again, and be healed (Isaiah 6:10);

“to see with their eyes” denotes acknowledging and having faith. Again:

The people that walked in darkness have seen a great light (Isaiah 9:2),

said of the Gentiles who received faith; as it is here said of Noah, that he “removed the covering and saw.” Again:

And in that day shall the deaf hear the words of the Book, and the eyes of the blind shall see out of thick darkness and out of darkness (Isaiah 29:18),

speaking of the conversion of the Gentiles to faith; “to see” denotes to receive faith. Again:

Hear, ye deaf and look, ye blind, that ye may see (Isaiah 42:18), where the meaning is similar.

In Ezekiel:

Who have eyes to see, and see not, who have ears to hear, and hear not; for they are a rebellious house (Ezekiel 12:2),

meaning who can understand, acknowledge, and have faith, and yet will not. That “to see” signifies to have faith, is evident from the representation of the Lord by the brazen serpent in the wilderness, on seeing which all were healed; as in Moses:

Make thee a fiery serpent, and set it upon a standard; and it shall come to pass that everyone that is bitten, when he seeth it, shall live; and it came to pass that if a serpent had bitten any man, when he looked unto the serpent of brass, he lived (Numbers 21:8-9);

from which passage everyone can see that “to see” signifies faith; for what would seeing avail in this case, except as a representative of faith in the Lord? Hence also it is evident that Reuben, Jacob’s firstborn, being so called from “seeing” signifies in the internal sense faith. (See what was said before about the firstborn of the church, n. 352, 367)

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for the permission to use this translation.