The Bible

 

Genesis 6

Study

   

1 Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily,

2 Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali.

3 Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.

4 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

5 Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

6 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

7 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

8 Ale Noé našel milost před Hospodinem.

9 Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

10 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

11 Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí.

12 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi.

13 Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.

14 Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

15 A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho.

16 Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.

17 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

18 S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.

19 A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou.

20 Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

21 Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu.

22 I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #588

Study this Passage

  
/ 10837  
  

588. O Pánu je řečeno, že lituje a trápí se ve svém srdci (cítí bolest), protože tyto pocity prožívá člověk, když je vůči někomu milosrdný. Podle tohoto vnějšího dojmu se mluví o Boží lítosti a trápení se, jako v mnoha pasážích Bible. Co je ve skutečnosti milosrdenství Boží, nemůže nikdo vědět, protože schopnost pochopit to naprosto přesahuje možnosti člověka. Co je milosrdenství neboli slitování člověka, to ví každý - je to pociťování lítosti a soucitu vůči někomu. Jestliže si nevytvoříme představu o tom, co je milosrdenství na základě vlastních zkušeností a vlastních pocitů, nemůžeme mu porozumět a nemůžeme se o něm nic dozvědět. Proto jsou často při popisu Hospodina a Jeho vlastností použity pro názornost lidské vlastnosti.

O Hospodinu, čili o Pánu, je např. řečeno, že trestá, uvádí do pokušení, ničí, zlobí se. Ve skutečnosti však Pán nikdy netrestá, neuvádí do pokušení, nikoho a nic neničí a na nikoho se nezlobí. Protože jsou Mu přisuzovány tyto lidské vlastnosti, jsou Mu připisovány i lítost a zármutek. Jedna předpokládaná vlastnost nebo pocit souvisí s další předpokládanou vlastností nebo pocitem, což je patrné z následujících úryvků z Bible.

II. Např. u Ezechiela 5:13 čteme:

„Pak pomine můj hněv, zanechám své zloby proti nim a pocítím lítost.“ (Český studijní překlad)

Protože se zde mluví o hněvu a zlobě Pána, mluví se i o Jeho lítosti.

U Zachariáše 8:14-15 se píše:

„Jako jsem pojal úmysl naložit s vámi zle, když mě vaši otcové rozlítili, praví Hospodin zástupů, a nelitoval jsem toho, teď naopak mám v úmyslu obdařit v těchto dnech Jeruzalém a judský dům dobrem.“

Píše se zde, že Hospodin měl v úmyslu naložit s někým zle, přestože Hospodin nikdy nemá v úmyslu činit zlo, ale jen dobro všem a každému. V 2. Mojžíšově 32:12, 14 Mojžíš prosí Hospodina o shovívavost:

„Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš… A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid.“

Zde je Hospodinu připisován zlý úmysl a nakonec i lítost.

V Jonášovi 3:9 říká král města Ninive:

„Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme.“

I zde je zmíněna Hospodinova lítost, protože je zmíněn Hospodinův hněv.

III. U Ozeáše 11:8, 9 se píše:

„Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. Nedám průchod svému planoucímu hněvu,…“

Tady je zmíněno srdce - podobně jako je v Genesis 6;6 řečeno, že Hospodin se trápil ve svém srdci. Lítost zde vyjadřuje velké milosrdenství.

I u Joela 2:13 lítost evidentně představuje milosrdenství:

„… navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.“

Dále u Jeremiáše 26:3:

„Snad uslyší a odvrátí se každý od své zlé cesty a já budu litovat toho, že jsem s nimi chtěl zle naložit za jejich zlé skutky.“

Litovat zla tady znamená být milosrdný.

U Jeremiáše 18:8 čteme:

„Odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého.“

Zde litovat znamená být milosrdný za předpokladu, že se uvedený pronárod obrátí. Je to totiž člověk, který od sebe odvrací Boží milosrdenství, zatímco Pán se od člověka neodvrací nikdy.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6