The Bible

 

Genesis 6

Study

   

1 Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily,

2 Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali.

3 Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.

4 Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí.

5 Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

6 Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.

7 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.

8 Ale Noé našel milost před Hospodinem.

9 Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé.

10 (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.)

11 Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí.

12 Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi.

13 Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí.

14 Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím.

15 A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho.

16 Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm.

17 Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře.

18 S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou.

19 A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou.

20 Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali.

21 Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu.

22 I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil.

   

From Swedenborg's Works

 

O Pánu #50

Study this Passage

  
/ 65  
  

50. Kde se uvádí výraz Duch Páně, tam se míní Božství Jeho života, a tedy Pán sám.

Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha bez odměřování. Otec miluje svého Syna a všecko dal do Jeho rukou. (Jan 3:34-35)

Vzejde proutek z pařezu Jišajova. Na něm spočine duch Hospodinův; duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a síly. (Izajáš 11:1-2)

Vložil jsem na něho Svého ducha, aby vyhlásil soud národům. (Izajáš 42:1)

Přivalí se jako dravá řeka, duch Hospodinův na Něj vloží svou pečeť; vykupitel přijde k Sijónu. (Izajáš 59:19-20)

Duch Panovníka Hospodina je nade Mnou. Hospodin Mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst chudým. (Izajáš 61:1; Lukáše 4:18)

Ježíš svým duchem poznal, o čem přemýšlejí. (Marek 2:8)

Ježíš zajásal v duchu a řekl, … (Lukáše 10:21)

Ježíš se ve svém duchu zarmoutil. (Jan 13:21)

Ježíš si v duchu povzdechl. (Marek 8:12)

Výraz duch je také použit pro samého Jehovu neboli Pána.

Bůh je duch. (Jan 4:24)

Kdo řídil Hospodinova ducha a byl Mu rádcem? (Izajáš 40:13)

Hospodinův duch je vedl paží Mojžíše. (Izajáš 63:12, 14)

Kam odejdu před Tvým duchem, kam uprchnu? (Žalmy 139:7)

Pravil Hospodin: „Ne silou, ale Mým duchem nechť to vykoná.” (Zacharjáš 4:6)

Oni trápili ducha Jeho svatosti, proto se jim změnil v nepřítele. (Izajáš 63:10; Žalmy 106:33, 40)

Můj duch nebude člověka věčně kárat, vždyť je jen tělo. (1. Mojžíšova 6:3)

Nebudu trvale rozlícen, jinak by každý duch přede Mnou zemdlel. (Izajáš 57:16)

Rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno, ale kdo by řekl slovo proti Synu člověka, tomu bude odpuštěno. (Matouš 12:31-32; Marek 3:28-30; Lukáše 12:10)

Rouhání proti Duchu svatému je rouhání proti Božství Pána; slovo proti Synu člověka je něco vyřčeného proti Slovu kvůli špatné interpretaci jeho smyslu (neboť, jak bylo ukázáno výše, Syn člověka je Pán vzhledem ke Slovu).

  
/ 65  
  

Many thanks to Lenka Máchová for her permission to use her translation on this site.