The Bible

 

Genesis 3

Study

   

1 Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?

2 I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;

3 Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.

4 I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!

5 Ale Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.

6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.

7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.

8 A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.

9 I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?

10 Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.

11 I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?

12 I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.

13 I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.

14 Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.

15 Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.

16 Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.

17 Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.

18 Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.

19 V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

20 Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.

21 I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.

22 Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.

23 I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.

24 A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.

   

From Swedenborg's Works

 

Tajemství nebe #308

Study this Passage

  
/ 10837  
  

308. Již dříve bylo řečeno, co znamená východ a zahrada Eden (viz č. 98-101, 107-108), není tedy třeba se tím více zabývat. Na mnoha místech Písma jsou zmíněni cherubíni, kteří symbolizují Prozřetelnost Pána. Ta zajišťuje, aby si člověk nezpůsobil duchovní smrt znesvěcováním náboženských tajemství tím, že by do nich pronikal prostřednictvím svých vlastních sil pomocí svých smyslů a světských poznatků.

Židé byli totiž takoví, že kdyby něco jasně věděli o příchodu Pána, o předobrazech v církvi (neboli o tom, že ustanovení a předměty církve představovaly Pána), o životě po smrti, o vnitřním člověku a o vnitřním smyslu Bible, znesvětili by to a zahynuli by duchovní smrtí. Nebezpečí tohoto znesvěcení bylo znázorněno cherubíny na slitovnici nad archou úmluvy, na oponě, závěsech, ve svatostánku a také v chrámu (2. Mojžíšova 25:18-21; 26:1, 31; 1. Královská 6:23-29, 32). Archa totiž, v níž leželo svědectví, symbolizovala totéž jako strom životů v tomto verši (Genesis 3:24), což je Pán a nebeské záležitosti, které patřily výhradně Jemu. Z toho důvodu je také Pán často nazýván „Bůh Izraele sedící na cherubínovi“. Proto mluvil s Mojžíšem a Aaronem „mezi cherubíny“ (2. Mojžíšova 25:22; 4. Mojžíšova 7:89). To je zřetelně popsáno u Ezechiela 9:3-7:

„Tu se přenesla sláva Boha Izraele z cheruba, na němž spočívala, k prahu domu. Hospodin zavolal muže oděného lněným šatem, který měl na bedrech písařský kalamář, a poručil mu:

„Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označ znamením na čele muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se v něm páchají.“ A slyšel jsem, jak ostatním poručil:

„Procházejte městem za ním a bijte bez lítosti a bez soucitu. Starce, mladíka, pannu, děti i ženy zabíjejte, šiřte zkázu. Nepřistupujte však k nikomu z těch, na nichž je znamení. Začněte od mé svatyně!“ I začali od starších, kteří byli před domem. Nařídil jim:

„Poskvrňte dům, naplňte nádvoří skolenými; jděte!“ I vyšli do města a pobíjeli.“

A dále u Ezechiela 10:2-7::

„I řekl Hospodin muži oděnému lněným šatem:

„Vstup do soukolí pod cherubem, naber si plné hrsti žhavého uhlí z místa mezi cheruby a rozhoď po městě!“ I vstoupil tam před mýma očima. Cherubové stáli po pravé straně domu, když ten muž vstupoval, a vnitřní nádvoří naplňoval oblak. Hospodinova sláva se vznesla od cheruba k prahu domu, takže dům byl naplněn oblakem a nádvoří bylo plné jasu Hospodinovy slávy. A zvuk křídel cherubů bylo slyšet až do vnějšího nádvoří jako hlas Boha Všemocného, když mluví. I přikázal muži oděnému lněným šatem:

„Naber oheň ze soukolí, z místa mezi cheruby.“ On vstoupil a stanul u kola. Tu jeden z cherubů vztáhl ruku z místa mezi cheruby k ohni, který byl mezi cheruby, nabral z něho a dal do hrsti muži oděnému lněným šatem. Ten to vzal a vyšel.“

Z tohoto úryvku je patrno, že Prozřetelnost Pána, jež zabraňuje lidem proniknout do tajemství víry,! je znázorněna cherubínem. Aby do tajemství víry nemohli proniknout, byli lidé ponecháni svým pošetilým žádostem, jež jsou zde reprezentovány ohněm, který má být rozhozen po městě. Dále se v uvedeném úryvku praví, že nikdo nemá být ušetřen.

  
/ 10837  
  

Přeložil: rev. Mgr. Pavel Heger Jazyková úprava: Mgr. Květoslava Hegrová; Návrh a zpracování obálky: dr. Jan Buchta, Vydáno vlastním nákladem r. 2017 ISBN 978-80-270-1572-6