The Bible

 

Genesis 23

Study

   

1 Živa pak byla Sára sto a sedmmecítma let; ta jsou léta života Sáry.

2 A umřela v městě Arbe, kteréž slove Hebron, v zemi Kananejské. I přišel Abraham, aby kvílil nad Sárou, a plakal jí.

3 Potom vstav Abraham od mrtvého svého, mluvil k synům Het, řka:

4 Hostem a příchozím jsem u vás; dejte mi místo ku pohřbu u vás, abych pochoval mrtvého svého od tváři své.

5 A odpovídajíce synové Het Abrahamovi, řekli jemu:

6 Slyš nás, pane milý! Kníže Boží jsi u prostřed nás, v nejpřednějších hrobích našich pochovej mrtvého svého; žádný z nás hrobu svého nebude zbraňovati tobě, abys neměl pochovati v něm mrtvého svého.

7 Abraham pak vstav, poklonil se lidu země té, totiž synům Het.

8 A mluvil s nimi, řka: Jestliže se vám líbí, abych pochoval mrtvého svého od tváři své, slyšte mne, a přimluvte se za mne k Efronovi synu Sohar,

9 Ať mi dá jeskyni Machpelah, kterouž má na konci pole svého; za slušné peníze ať mi ji dá u prostřed vás, k dědičnému pohřbu.

10 (Ten pak Efron seděl u prostřed synů Het.) Tedy odpověděl Efron Hetejský Abrahamovi při přítomnosti synů Het, přede všemi, kteříž vcházejí do brány města jeho, řka:

11 Nikoli, pane můj, ale slyš mne: Pole to dávám tobě, dávámť také i jeskyni, kteráž na něm jest; před očima synů lidu svého dávám ji tobě; pochovejž mrtvého svého.

12 Tedy poklonil se Abraham před lidem země té,

13 A mluvil k Efronovi v přítomnosti lidu země, řka: A však jestliže ty jsi ten, prosím, vyslyš mne! Dámť stříbro za pole, vezmi je ode mne, a pochovám mrtvého svého tam.

14 A odpovídaje Efron Abrahamovi, řekl jemu:

15 Můj pane, poslechni mne: Země ta za čtyři sta lotů stříbrných jest; ale mezi mnou a tebou co jest o to? Mrtvého svého pochovej.

16 I uposlechl Abraham Efrona, a odvážil mu stříbra, jakž oznámil při přítomnosti synů Het, čtyři sta lotů stříbrných, běžných mezi kupci.

17 A odvedeno jest pole Efronovo, kteréž bylo v Machpelah, proti Mamre, pole a jeskyně na něm, a všecko stromoví, což ho na tom poli i na všech mezech jeho vůkol,

18 Abrahamovi v držení, před očima synů Het, a všech, kteříž vcházejí do brány města toho.

19 A potom pochoval Abraham Sáru,manželku svou, v jeskyni pole Machpelah, proti Mamre, (to slove Hebron), v zemi Kananejské.

20 Protož odevzdáno jest pole to i jeskyně, kteráž byla na něm, Abrahamovi k dědičnému pohřbu od synů Het.

   

From Swedenborg's Works

 

Arcana Coelestia #2816

Study this Passage

  
/ 10837  
  

2816. That 'Abraham put forth his hand' means temptation even to the final degree of power is clear from the train of thought, for the subject is the Lord's severest and inmost temptations. The verses preceding this have dealt with the preparation of the Divine human for admission into and endurance of those temptations, the present verse with the actual occurrence of them, which is expressed in the sense of the letter by the words 'Abraham put forth his hand'. By 'hand' is meant power, see 878, here the final degree of power, for nothing was absent apart from the actual experience. The teaching of the internal sense is that the Lord's Divine led the human into the severest temptations, for 'Abraham' is used to mean the Lord as regards the Divine; and this was done by the Divine even to the final degree of power. The truth of the matter is that the Lord allowed temptations into Himself in order that He might cast out from Himself everything that was merely human, doing so until nothing except what was Divine was left.

[2] The fact that the Lord allowed temptations into Himself, even the last which was that of the Cross, becomes clear from the Lord's own words, in Matthew,

Jesus began to show the disciples that He must suffer many things and be killed. At that point Peter took Him and began to rebuke Him, saying, Spare Yourself, Lord; let this not happen to You. But He turned and said to Peter, Go away behind Me, Satan! You are a stumbling-block to Me, for you do not savour the things of God but those of men. Matthew 16:21-23.

And more explicitly in John,

No one takes My life 1 from Me, but I lay it down of Myself; I have power to lay it down and I have power to receive it again. John 10:18.

And in Luke,

Ought not Christ to have suffered these things and to enter into His glory? Luke 24:26.

Footnotes:

1. or soul

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.