The Bible

 

Genesis 20

Study

   

1 Odtud bral se Abraham do země polední, aby bydlil mezi Kádes a Sur; i byl pohostinu v Gerar;

2 Kdežto pravil Abraham o Sáře manželce své: Sestra má jest. Tedy poslav Abimelech, král Gerarský, vzal Sáru.

3 Ale přišed Bůh k Abimelechovi ve snách v noci, řekl jemu: Aj, ty již umřeš pro ženu, kterouž jsi vzal, poněvadž jest vdaná za muže.

4 Abimelech pak nepřiblížil se k ní; protož řekl: Pane, zdaž také spravedlivý národ zabiješ?

5 Zdaliž mi sám nepravil: Sestra má jest? A ona též pravila: Bratr můj jest. V upřímnosti srdce svého a v nevinnosti rukou svých učinil jsem to.

6 I řekl jemu Bůh ve snách: Jáť také vím, že v upřímnosti srdce svého učinil jsi to, a já také zdržel jsem tě, abys nezhřešil proti mně; protož nedalť jsem se jí dotknouti.

7 Nyní tedy, navrať ženu muži tomu; nebo prorok jest, a modliti se bude za tebe, a živ budeš. Pakli jí nenavrátíš, věz, že smrtí umřeš ty i všecko, což tvého jest.

8 A vstav Abimelech ráno, svolal všecky služebníky své, a vypravoval všecka slova ta v uši jejich. I báli se ti muži velmi.

9 Potom povolav Abimelech Abrahama, řekl jemu: Co jsi nám to učinil? A co jsem zhřešil proti tobě, že jsi uvedl na mne a na království mé hřích veliký? Učinils mi, čehož jsi učiniti neměl.

10 A řekl opět Abimelech Abrahamovi: Cos myslil, žes takovou věc učinil?

11 Odpověděl Abraham: Řekl jsem: Jistě že není bázně Boží na místě tomto, a zabijí mne pro ženu mou.

12 A také v pravdě jest sestra má, dcera otce mého, však ne dcera matky mé; a pojal jsem ji sobě za manželku.

13 Když pak vyvedl mne Bůh z domu otce mého, abych pohostinu bydlil, tedy řekl jsem jí: Toto mi dobrodiní učiníš: Na každém místě, kamž půjdeme, prav o mně: Bratr můj jest.

14 Tedy vzav Abimelech ovce a voly, služebníky také a děvky, dal je Abrahamovi; a navrátil mu Sáru manželku jeho.

15 A řekl Abimelech: Aj, zeměpřed tebou; kdežť se koli příhodné býti vidí, tu přebývej.

16 Sáře pak řekl: Aj, dal jsem tisíc stříbrných bratru tvému, hle, onť jest tobě zástěrou očí u všech, kteříž jsou s tebou. A všemi těmito věcmi Sára poučena byla.

17 I modlil se Abraham Bohu, a uzdravil Bůh Abimelecha, a ženu jeho, a děvky jeho; i rodily.

18 Nebo byl zavřel Hospodin každý život ženský v domě Abimelechově, pro Sáru manželku Abrahamovu.

   

From Swedenborg's Works

 

Arcana Coelestia #2552

Study this Passage

  
/ 10837  
  

2552. 'Abraham said' means a perception, which constituted a reply. This is clear from the meaning in historical narratives of the Word of 'saying', dealt with many times already, as in 1791, 1815, 1819, 1822, 1898, 1919, 2061, 2080, 2238, 2260, 2271, 2287. As regards the Lord's thought from the doctrine of faith being meant by the expression 'Abimelech said to Abraham' but a perception which constituted a reply, by the expression 'Abraham said', the position is that perception is something higher, which in the Lord's case was from the Divine itself, whereas thought is something lower, which in the Lord's case was from the understanding itself. And because it was perception from which His thought sprang, so was the reply possessed by His thought derived from perception. This may be illustrated by means of something similar with man. The celestial man is unable to think except from perception, and the spiritual is unable to do so except from conscience, 2515. The perception of the celestial man, like the conscience [of the spiritual], originates in the Lord, though to the individual himself it is not apparent where it comes from; but his thought springs from the rational and seems to him to originate in himself. Thus again when he thinks about any matter from the rational the conclusion within his thought, or the reply, comes either from perception or from conscience. Consequently any reply which he receives from the Lord is conditioned by his own state of life, by his affection, and by the truth of doctrine implanted or imprinted in conformity with these.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.