The Bible

 

Ezechiel 3

Study

   

1 Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.

2 I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu,

3 Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.

4 Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými.

5 Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému.

6 Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe.

7 Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce.

8 Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich.

9 Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou.

10 I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš.

11 A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte.

12 Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého.

13 A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hřmotu velikého.

14 Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla.

15 I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím.

16 I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

17 Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne.

18 Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.

19 Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.

20 Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.

21 Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš.

22 I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou.

23 A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou.

24 Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém.

25 Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ně.

26 A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou.

27 Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou.

   

From Swedenborg's Works

 

Scriptural Confirmations #52

  
/ 101  
  

52. 24. (The Lord is described as to the Word, appearing above the expanse of the cherubim (Ezekiel 1:26-28); and is called Lord Jehovih (2:4; 3:11, 27; 4:14; 5:5, 7-8, 11; 6:3, 11; 7:2, 5; 8:1 seq.; also the God of Israel (8:4).) (That they may want bread and water; and a man and his brother be desolated; and fade away on account of their iniquity (Ezekiel 4:17).

In all your habitations the cities shall be devastated, also the high places (Ezekiel 6:6).

The end is come, the end upon the four corners of the land; I will send My anger upon thee, and I will judge thee according to thy ways. The end is come, the end is come, the mourning is come upon thee, O inhabitant of the earth, the time is come, the day of tumult is near (Ezekiel 7:2-12).

(They shall eat their bread with solicitude, and drink their waters with astonishment, that her land may be devastated from the fullness thereof; the cities that are inhabited shall be devastated, and the land shall be a desolation (Ezekiel 12:19-20).)

The vision which the prophet seeth after many days, and prophesying it in times that are far off (Ezekiel 12:27).

That [he is against] the pillows under the hands, through lies, etc. (Ezekiel 13:20-23).

Let the land of Egypt be a solitude and a waste; it shall be made an utter waste and desolation; a solitude in the midst of desolate lands, and its cities shall be a solitude in the midst of cities that have been devastated (Ezekiel 29:9-10, 12, concerning Egypt).

(They shall be devastated in the midst of the lands that are devastated, and her cities in the midst of the cities that are desolate; I will lay waste the land and the fullness thereof (Ezekiel 30:7, 12).)

(When I shall extinguish thee I will cover the heavens, and will make the stars thereof black; I will cover the sun with a cloud; I will make black all the luminaries of light in the heavens above thee, and will set darkness upon the land (Ezekiel 32:7-8).)

(The violent of the nations shall devastate the pride of Egypt, so that all the multitude thereof may be destroyed. I will make the land of Egypt a waste, so that it is a land desolated of that whereof it was full (Ezekiel 32:12, 15).)

  
/ 101  
  

Thanks to the Swedenborg Foundation for their permission to use this translation.