The Bible

 

Ezechiel 25

Study

   

1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

2 Synu člověčí, obrať tvář svou proti synům Ammon, a prorokuj proti nim.

3 A rci synům Ammon: Slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi nad svatyní mou, když poškvrněna byla, říkal: To dobře to, a nad zemí Izraelskou, když zpuštěna byla, a nad domem Judským, když šel v zajetí,

4 Protož aj, já dám tě národům východním za dědictví, i vzdělají sobě hrady v tobě, a vystavějí v tobě příbytky své. Tiť budou jísti ovoce tvé, a ti budou píti mléko tvé.

5 A dám Rabbu za obydlé velbloudům, a města synů Ammon za odpočivadlo stádům, i zvíte, že já jsem Hospodin.

6 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi tleskal rukou, a dupal nohou, a veselil se srdečně, že jsi všelijak loupil zemi Izraelskou,

7 Protož aj, já vztáhnu ruku svou na tebe, a vydám tě v loupež národům, a vypléním tě z lidí, a vyhubím tě z zemí, i zahladím tě. Tu zvíš, že já jsem Hospodin.

8 Takto praví Panovník Hospodin: Z té příčiny, že říkal Moáb a Seir: Hle, podobný jest všechněm jiným národům dům Judský,

9 Protož aj, já otevru bok Moábských, (hned od Arim, od měst jejich na pomezí jejich, rozkošnou zemi Betjesimotských, Balmeonských i Kariataimských),

10 Národům východním s zemí synů Ammon; nebo jsem ji dal v dědictví, tak aby nebylo zpomínáno na syny Ammon mezi národy.

11 A tak i nad Moábem soudy vykonám, i zvědí, že já jsem Hospodin.

12 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že Idumejští nenáležitě se vymstívajíce, ukrutně se měli k domu Judskému, a tak uvodili na se vinu velikou, vymstívajíce se na nich,

13 Protož takto dí Panovník Hospodin: I na Idumea vztáhnu ruku svou, a vypléním z něho lidi i hovada, a obrátím jej v pustinu. Hned od Teman až do Dedan mečem padati budou.

14 A tak uvedu pomstu svou na Idumejské skrze ruku lidu mého Izraelského, a naloží s Idumejskými podlé hněvu mého a podlé prchlivosti mé, i poznají pomstu mou, praví Panovník Hospodin.

15 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že se Filistinští ukrutně měli z příčiny pomsty, nenáležitě se vymstívajíce, loupíce zlostně, a zhoubu uvodíce z nenávisti starodávní,

16 Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vztáhnu ruku svou na Filistinské, a vypléním Ceretejské, a zkazím ostatek přístavu mořského.

17 A tak vykonám při nich pomsty veliké káraními zůřivými, a zvědí, že já jsem Hospodin, když uvedu pomstu svou na ně.

   

Commentary

 

Mount Seir

  

'Seir,' as in Genesis 14:6, signifies self-love.

'The land of Seir' signifies in the highest sense celestial natural good of the Lord. It has this meaning because Mount Seir was the boundary of the land of Canaan on one side, as told in Joshua 11:16-17, and all the boundaries, rivers, mountains, and lands, represent the things which were extreme. They take on their representation from the land of Canaan between them, which represents the Lord's celestial kingdom, and in the highest sense, His divine human. The extremes, which are boundaries, are the things called natural levels, because the natural levels are where the spiritual and celestial levels terminate.

To arise and go forth out of Seir, as in Deuteronomy 33:2, signifies that the Lord would make the natural principle divine so that He could become light, or intelligence and wisdom, and so Jehovah, not only regarding His human rational mind, but also regarding His human natural level, which is why says, 'Jehovah arose from Seir,' and 'went forth from Seir.'

'Seir,' as in Genesis 33:14, signifies the conjunction of spiritual and celestial things in the natural level, that is, the truth of faith with the good of charity.

In Deuteronomy 33:2-3, Numbers 24:17-18, Judges 5:4-5, and Isaiah 21:11-12, 'Seir' signifies the good which truth is joined to on the natural level, and in the highest sense, good joined to truth in the Lord's divine natural.

'Mount Seir' denotes the human essence of the Lord.

(References: Arcana Coelestia 4384)