The Bible

 

Exodus 29

Study

   

1 Toto také učiníš jim ku posvěcení jich, aby úřad kněžský konali přede mnou: Vezmi volka jednoho ještě mladého a skopce dva bez vady.

2 Chleby též přesné a koláče přesné s olejem smíšené, a oplatky přesné polité olejem; z běli pšeničné naděláš toho.

3 A vklada to do koše jednoho, obětovati to budeš v koši, spolu s tím volkem a dvěma skopci.

4 Potom Aronovi a synům jeho přistoupiti kážeš ke dveřím stánku úmluvy, a umyješ je vodou.

5 A vezma roucha, oblečeš Arona v sukni, a v plášť náležící pod náramenník, a v náramenník, a v náprsník, a přepášeš ho pasem náramenníka.

6 Vstavíš i čepici na hlavu jeho, a korunu svatosti vstavíš na čepici.

7 Naposledy vezmeš olej pomazání, a vyleje na hlavu jeho, pomažeš ho.

8 Potom synům jeho přistoupiti kážeš, a zobláčíš je v sukně.

9 A zopasuješ je pasy, Arona i syny jeho, a vstavíš jim čepičky na hlavu. I budouť míti kněžství řádem věčným; a posvětíš ruky Aronovy a ruky synů jeho.

10 Přivedeš také volka před stánek úmluvy, i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka.

11 A zabiješ volka před Hospodinem u dveří stánku úmluvy.

12 A nabera krve z volka, pomažeš na rozích oltáře prstem svým, a všecku krev vyleješ k spodku oltáře.

13 Vezmeš pak všecken tuk přikrývající droby a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, kterýž jest na nich, a zapálíš to na oltáři.

14 Maso pak z toho volka, a kůži s lejny jeho spálíš ohněm vně za stany; nebo obět za hříchy jest.

15 Skopce také jednoho vezmeš, a vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu toho skopce.

16 A zabiješ toho skopce, a nabera krve jeho, pokropíš oltáře na vrchu vůkol.

17 Skopce pak rozsekáš na kusy, a vymyje droby jeho i nohy, vkladeš je na ty kusy z něho a na hlavu jeho.

18 A potom všeho skopce zapálíš na oltáři; nebo zápal ten jest Hospodinu vůně příjemná, obět ohnivá jest Hospodinu.

19 Vezmeš také skopce druhého; i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu téhož skopce.

20 A zabiješ skopce toho, a vezma krev jeho, pomažeš jí konce ucha Aronova, a konce pravého ucha synů jeho, i palce na pravé ruce jejich, a palce na pravé noze jejich; a vykropíš tu krev na oltář vůkol.

21 A vezma krve, kteráž bude na oltáři, a oleje pomazání, pokropíš Arona a roucha jeho i synů jeho a roucha jejich s ním; a budeť posvěcen on i roucho jeho, i synové jeho, a roucho synů jeho s ním.

22 Potom vezmeš z skopce tuk a ocas, a tuk přikrývající droby, a branici s jater, a dvě ledviny s tukem, kterýž jest na nich, a plece pravé, (nebo skopec naplnění jest),

23 A jeden pecník chleba, a jeden koláč chleba s olejem, a oplatek jeden z koše chlebů přesných, kterýž jest před Hospodinem.

24 A dáš to vše v ruce Aronovy a v ruce synů jeho, a obraceti to budeš sem i tam, aby byla obět obracení před Hospodinem.

25 Potom vezma to z rukou jejich, zapálíš na oltáři v zápal, k vůni příjemné před Hospodinem. Toť jest obět ohnivá Hospodinu.

26 Vezmeš také hrudí z skopce posvěcení, kterýž bude Aronův, a obraceti je budeš sem i tam, aby byla obět obracení před Hospodinem; a budeť na tvůj díl.

27 Posvětíš tedy hrudí obracení, a plece pozdvižení, kteréž obracíno a kteréž pozdvihováno bylo z skopce posvěcení, z toho, kterýž bude Aronův, a z toho, kterýž bude synů jeho.

28 A bude to Aronovi a synům jeho právem věčným od synů Izraelských, když obět pozdvižení bude. Nebo pozdvižení bude od synů Izraelských, z obětí jejich pokojných; pozdvižení jejich náleží Hospodinu.

29 Roucha pak svatá, kteráž jsou Aronova, zůstanou synům jeho po něm, aby pomazováni byli v nich, a aby posvěcovány byly v nich ruce jejich.

30 Sedm dní bude v nich choditi kněz, kterýž bude na jeho místě z synů jeho, kterýž vcházeti bude do stánku úmluvy, aby sloužil v svatyni.

31 Skopce pak posvěcení vezma, uvaříš maso jeho na místě svatém.

32 A budeť jísti Aron s syny svými maso toho skopce a chléb, kterýž jest v koši u dveří stánku úmluvy.

33 Jísti budou to ti, za něž očištění se stalo ku posvěcení rukou jejich, aby posvěceni byli. Cizí pak nebude jísti, nebo svatá věc jest.

34 Zůstalo-li by co masa posvěcení a chleba až do jitra, spálíš ostatky ohněm; nebude jedeno, nebo svatá věc jest.

35 Tak tedy uděláš s Aronem a syny jeho vedlé všeho, což jsem přikázal tobě; za sedm dní posvěcovati budeš rukou jejich.

36 A volka za hřích obětovati budeš na každý den na očištění, a krví za hřích pokropíš oltáře, čině očištění na něm, a pomažeš ho ku posvěcení jeho.

37 Za sedm dní očišťování konati budeš na oltáři, a posvětíš ho, a ten oltář bude nejsvětější. Cokoli dotkne se oltáře, posvěceno bude.

38 A toto jest, což obětovati budeš na oltáři, beránky roční dva, na každý den ustavičně.

39 Jednoho beránka obětovati budeš ráno, a beránka druhého obětovati budeš k večerou.

40 A desátý díl efi běli smíšené s olejem vytlačeným, jehož by bylo s čtvrtý díl hin, a k oběti mokré čtvrtý díl hin vína na jednoho beránka.

41 Tolikéž beránka druhého obětovati budeš k večerou. Jako při oběti suché ranní, a jako při mokré oběti její, tak při této učiníš, aby byla vůně příjemná, obět ohnivá Hospodinu.

42 Zápalná obět tato ustavičná ať jest po všecky věky vaše u dveří stánku úmluvy před Hospodinem, kdež přicházeti budu k vám, abych tam s tebou mluvil.

43 A tam přicházeti budu k synům Izraelským, a posvěceno bude místo slávou mou.

44 Nebo posvětím stánku úmluvy i oltáře; Arona také a synů jeho posvětím, aby mi úřad kněžský konali.

45 A bydliti budu u prostřed synů Izraelských, a budu jim za Boha.

46 A zvědíť, že já jsem Hospodin Bůh jejich, kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské, abych přebýval u prostřed nich, já Hospodin Bůh jejich.

   

From Swedenborg's Works

 

Arcana Coelestia #10154

Study this Passage

  
/ 10837  
  

10154. 'And I will be their God' means the Lord's presence and His influx into truth in the Church. This is clear from the meaning of 'being their God' as the Lord's presence and His influx into truth - into truth because in the Old Testament Word the Lord is called God where truth is the subject, but Jehovah where good is the subject. This also goes to explain why angels are called gods, because they are recipients of Divine Truth from the Lord, and in addition why in the original language the plural word Elohim is used to denote God; for truths are many but good is one, Matthew 19:16-17.

The Lord is called God where truth is the subject but Jehovah where good is the subject, see 2586, 2769, 2807, 2822, 3921, 4287, 4402, 7010, 9167.

Angels are called gods, because they are recipients of Divine Truth from the Lord, 4295, 4402, 7268, 7873, 8192, 8302, 8867, 8941.

In the Word Jehovah means the Lord, see the places referred to in 9373; and in Isaiah He is called explicitly 'Father from eternity' and also 'God',

To us a Boy is born, to us a Son is given, and the government will be upon His shoulder; His name is called, God, Hero, Father of Eternity, Prince of peace. Isaiah 9:6.

And in the same prophet,

A virgin will conceive and bear [a son], and His name will be called Immanuel, that is, God with us. Isaiah 7:14; Matthew 1:23.

The meaning of the words here 'I will be their God' as the Lord's presence and His influx into truth is also evident from the fact that 'I will dwell in the midst of the children of Israel' means the Lord's presence and His influx through good. For wherever good is the subject in the Word, so too is truth, on account of the heavenly marriage, which is that of goodness and truth, in every single part of the Word, see the places referred to in 9263, 9314.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.

From Swedenborg's Works

 

Arcana Coelestia #5786

Study this Passage

  
/ 10837  
  

5786. 'behold, we are my lord's slaves' means that they are to be deprived for ever of their own freedom. This is clear from the meaning of slaves' as being without any freedom of their own, dealt with in 5760, 5763. What is meant by being deprived of the freedom of one's own has also been stated in the paragraphs that have just been mentioned; however, since it is an extremely important matter, let it be restated. A person has both an external man and an internal man. The external man is the means through which the internal man acts; for the external man is merely the organ or instrument of the internal. This being so, the external man must be made wholly subservient and subject to the internal; and when the external man is subject to the internal, heaven acts on the external man by means of the internal man and makes the external man conform to things such as are of heaven.

[2] The opposite occurs when the external man is not the servant but the master. The external man is the master when a person has the pleasure of the body and the senses as his end in view, especially when the objects of his selfish and worldly love and not the things of heaven are his end - to have as his end in view being to love one and not the other. For when a person has those objects as his end he no longer believes that there is any such thing as an internal man or that within himself there is anything that will be living when his body dies. In his case the internal, since it does not hold the position of the master, is merely the servant of the external, employed to enable thought and reasoning against what is good and true to take place; for in this person's case no other kind of influx by way of the internal is available. This is also the reason why people like this utterly despise, indeed recoil from the things of heaven. From all this it is plain that the external man, which is the same as the natural man, ought to be wholly subject to the internal or spiritual man, and consequently should exist without any freedom of its own.

[3] Freedom of one's own consists in giving oneself up to every kind of base pleasure, despising others in comparison with oneself, and making them subject like slaves to oneself. Or else it consists in persecuting others, hating them, being delighted when bad things happen to them - especially things done to them by one's own designs or by the use of deceit - and wishing to see them dead. These are the kinds of things that come from indulging one's own freedom. From this one may see what a person is like when he exercises this type of freedom, namely a devil in human form. But when he loses this freedom he receives a heavenly freedom from the Lord, the nature of which is completely unknown to those exercising the freedom of their own. They imagine that if the freedom of their own were taken away from them no life at all would remain. But in actual fact this is when true life has its beginning and when true delight, blessing, happiness, and wisdom arrive, because this freedom comes from the Lord.

  
/ 10837  
  

Thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.