The Bible

 

Danieli 7

Study

   

1 Léta prvního Balsazara krále Babylonského Daniel měl sen a vidění svá na ložci svém, i napsal ten sen krátkými slovy.

2 Mluvil Daniel a řekl? Viděl jsem u vidění svém v noci, a aj, čtyři větrové nebeští bojovali na moři velikém.

3 A čtyři šelmy veliké vystupovaly z moře, jedna od druhé rozdílná.

4 První podobná lvu, a křídla orličí měla. Hleděl jsem, až vytrhána byla křídla její, jimiž se vznášela od země, tak že na nohách jako člověk státi musila, a srdce lidské dáno jest jí.

5 A aj, jiná šelma druhá podobná nedvědu, kteráž panství jedno vyzdvihla, a tři žebra v ústech jejích, mezi zuby jejími, a tak mluveno bylo k ní: Vstaň, nažer se hojně masa.

6 Potom jsem viděl, a aj, jiná podobná pardovi, kteráž měla čtyři křídla ptačí na hřbetě svém, a čtyřhlavá byla šelma ta, jíž moc dána byla.

7 Potom viděl jsem u viděních nočních, a aj, šelma čtvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná, mající zuby železné veliké, kteráž zžírala a potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala; a ta byla rozdílná ode všech šelm, kteréž byly před ní, a měla rohů deset.

8 Pilně jsem šetřil těch rohů, a hle, roh poslední malý vyrostal mezi nimi, a tři z těch rohů prvních vyvráceni jsou před ním; a aj, oči podobné očím lidským v rohu tom, a ústa mluvící pyšně.

9 Hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící.

10 Potok ohnivý tekl a vycházel od něho, tisícové tisíců sloužili jemu, a desetkrát tisíckrát sto tisíců stálo před ním; soud zasedl, a knihy otevříny byly.

11 Patřil jsem tehdáž, hned jakž se začal zvuk té řeči pyšné, kterouž roh mluvil; patřil jsem, dokudž ta šelma nebyla zabita, a vyhlazeno tělo její, a dáno k spálení ohni.

12 A i ostatkům šelm odjali panství; nebo dlouhost života jim odměřena byla až do času, a to uloženého času.

13 Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl.

14 I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší.

15 I zhrozil se duch můj ve mně Danielovi u prostřed těla, a vidění má předěsila mne.

16 Tedy přistoupil jsem k jednomu z přístojících, a ptal jsem se ho na jistotu vší té věci. I pověděl mi, a výklad řečí mi oznámil:

17 Ty šelmy veliké, kteréž jsou čtyry, jsou čtyři králové, kteříž povstanou z země,

18 A ujmou království svatých výsostí, kteříž obdržeti mají království až na věky, a až na věky věků.

19 Tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté, kteráž rozdílná byla ode všech jiných, hrozná velmi; zubové její železní, a pazoury její ocelivé, kteráž zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala.

20 Tolikéž o rozích desíti, kteříž byli na hlavě její, a o posledním, kterýž vyrostl, a před ním spadli tři; o tom rohu, pravím, kterýž měl oči a ústa mluvící pyšně, a byl na pohledění větší než jiní.

21 Viděl jsem, an roh ten válku vedl s svatými, a přemáhal je,

22 Až přišel Starý dnů, a oddán jest soud svatým výsostí, a čas přišel, aby to království svatí obdrželi.

23 Řekl takto: Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi, kteréž rozdílné bude ode všech království, a zžíře všecku zemi, a zmlátí ji a potře ji.

24 Rohů pak deset znamená, že z království toho deset králů povstane, a poslední povstane po nich, kterýž bude rozdílný od prvních, a poníží tří králů.

25 A slova proti Nejvyššímu mluviti bude, a svaté výsostí potře; nadto pomýšleti bude, aby proměnil časy i práva, když vydáni budou v ruku jeho, až do času a časů, i do částky časů.

26 V tom bude soud osazen, a panství jeho odejmou, vypléní a vyhladí je docela.

27 Království pak i panství, a důstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsostí; jehož království bude království věčné, a všickni páni jemu sloužiti a jeho poslouchati budou.

28 Až potud konec té řeči. Mne pak Daniele myšlení má velice zkormoutila, a krása má proměnila se při mně, slovo však toto v srdci svém zachoval jsem.

   

From Swedenborg's Works

 

Apocalypse Explained #199

Study this Passage

  
/ 1232  
  

199. And I will not blot out his name out of the book of life. That this signifies that they will be in heaven because they are fitted for it is evident from the signification of name, as denoting the quality of the state of man's life (see above, n. 148) and from the signification of the book of life, as denoting heaven, concerning which we shall speak presently. Hence, not to blot their name out of the book of life signifies that they will be in heaven because their state as to love and faith is heavenly, thus because they are fitted for heaven. The reason why heaven is signified by the book of life is, that a man who is in love and faith to the Lord is a heaven in its least form, and this heaven corresponds to heaven in the greatest form: therefore he who has heaven in himself, also comes into heaven, for he is fitted for it. (That there is such a correspondence, may be seen in the work, Heaven and Hell 51-58, 73-77, 87-102; and in The Doctrine of the New Jerusalem 230-236.) Hence it is, that the book of life is that in man which corresponds to the heaven in which he is; and because the former remains with him to eternity, if he becomes spiritual by the knowledges of truth and good applied to life in the world, therefore, it is here said, "I will not blot out his name from the book of life. In the world, indeed, it may be blotted out, if a man does not remain spiritual even unto the end of his life; but if he does remain spiritual it cannot be blotted out, because he is conjoined to the Lord by love and faith; and conjunction with the Lord, such as took place in the world, remains with man after death.

From these considerations it is evident, that by the book of life is meant that from the Lord which is inscribed on a man's spirit, that is, which is inscribed on his heart and soul, or, what is the same, on his love and faith; and that which is inscribed by the Lord on man, is heaven.

[2] It is therefore evident what is meant by the book of life in the following passages; in Daniel:

"The Ancient of days did sit, and the books were opened" (7:9, 10).

Again:

"The people shall be delivered, every one that shall be found written in the book" (12:1).

In David:

"Let them be blotted out of the book of lives, and not be written with the righteous" (Psalms 69:28).

In Moses:

Moses said, "Blot me, I pray thee, out of the book which thou hast written. And Jehovah said, Whosoever hath sinned against me, him will I blot out of my book" (Exodus 32:32, 33).

In the Apocalypse:

"All shall worship the beast, whose names are not written in the book of life of the Lamb" (13:8; 17:8).

In another place:

"And the books were opened; and another book was opened, which is the book of life; and the dead were judged out of those things which were written in the books, according to their works. And if any one was not found written in the book of life, he was cast into the lake of fire" (Apoc. 20:12, 13, 15).

Again:

"And there shall not enter into the New Jerusalem any but those that are written in the Lamb's book of life" (Apoc. 21:27).

In David:

"My bone was not hid from thee when I was made in secret. Upon thy book all my days were written in which they were formed: not one of them is wanting" (Psalms 139:15, 16).

By all the days being written, are meant all the states of man's life. (That all the separate things which he has thought, willed, spoken and done, yea, which he has seen and heard, are with man in his spirit as if inscribed therein, so that nothing whatever is wanting, may be seen in the work, Heaven and Hell 462, 463, and in Arcana Coelestia, 2469-2494, 7398; and that this is the book of man's life, 2474, 9386, 9841, 10505; and likewise, n. 5212, 8067, 9334, 9723, 9841.)

  
/ 1232  
  

Translation by Isaiah Tansley. Many thanks to the Swedenborg Society for the permission to use this translation.